Máme ve škole děti, které šly pěšky přes hranice…

Chybí třídy, učebnice, učitelé. Přesto české školy již několik měsíců pomáhají desetitisícům ukrajinských dětí, které z domova vyhnala válka. Od prvních týdnů jsou vedení škol k dispozici podpůrné materiály od ministerstva školství i nevládních organizací, přesto jsou ale ředitelé nuceni často improvizovat a reagovat na dynamicky se měnící situaci. V Učiteli naživo jsme proto zorganizovali online setkání ředitelů a adaptačních koordinátorů, které všem účastníkům poskytlo prostor pro sdílení zkušeností i vzájemnou podporu. Jeho záznam najdete na našem rozcestníku s pomocí.

Na setkání se připojili průvodci programů Učitel naživo a Ředitel naživo i jejich účastníci. Pozvání přijali také zástupci neziskové organizace Meta, která se dlouhodobě věnuje podpoře žáků s odlišným mateřským jazykem, nebo Nadačního fondu Děti Ukrajiny. Ředitelé se shodovali v tom, že největší problém pro ně představuje nejistota. Není jasné, kolik dětí přijde, ani na jak dlouho. Navíc, v každé škole je situace trochu jiná. Zatímco někde vědí jistě, že ukrajinské žáky mohou kvůli naplněné kapacitě podporovat jen dočasně, jinde řeší, jak dětem přes prázdniny zajistit doučování češtiny, aby v září nastoupily do školy lépe jazykově vybavené.

Co bude v září?

Maximálně do června bude fungovat adaptační skupina při Lauderových školách v Praze. „Lex Ukrajina pro nás z hlediska kapacity platí už několik let – jsme naplnění nejen rejstříkově, ale i reálně,“ vysvětluje ředitel Petr Karas, proč do nového školního roku s novými žáky nemůže počítat. Adaptační skupinu škola zřídila pro děti uprchlíků, jejichž rodiny ubytovali rodiče tamních žáků. „Všechno se odehrává v tělocvičně. V polovině března jsme začínali se čtyřmi děti, pak jich postupně přibývalo. Máme dvě skupiny – školáckou a předškoláckou,“ přiblížil kolegům.

„Měli jsme kliku na paní učitelky. Obě přišly ze západní části Ukrajiny, rodinu mají tady v České republice. Jedeme podle ukrajinských osnov, na výuku českého jazyka zapojujeme naše vyučující nebo studenty vyššího gymnázia, kteří prošli speciálními rychlokurzy výuky češtiny pro cizince,“ dodává.

Odlišný přístup zvolili ve ScioŠkole Praha 11, kde děti zapojují přímo do jednotlivých ročníků. „Klíčové bylo rozhodnutí, že budeme integrovat do tříd a že budeme mít maximálně dvě děti v ročníku,“ uvedla zástupkyně ředitele Jana Bětík Wills. „My jsme docela malá škola a chtěli jsme, aby nám to v případě, že žáci z Ukrajiny zůstanou i v září, nenarušilo ten ročník,“ doplnila.

Pro uprchlické děti měli ve škole původně připravenou adaptační skupinu s ukrajinskou učitelkou. „Chtěli jsme jim dát týden na to, aby se rozkoukaly. Ukázalo se ale, že ty děti velmi rychle, prakticky po dvou dnech, potřebovaly další krok. Naše zkušenost je, že všechno jsme si podrobně naplánovali, a pak naše plány padaly během ani ne hodin, ale minut,“ připustila.

Mimopražské školy zastupoval na setkání například ředitel ZŠ a MŠ Chraštice Karel Derfl, který je také průvodcem v programu Ředitel naživo. Chraštice v okrese Příbram jsou školou, kde kapacitu na přijetí nových žáků mají. Vedení ale stojí před otázkou, zda ji celou poskytnout uprchlíkům. „Zatím si necháváme místo pro děti z okolních obcí, protože jsme spádová škola. Asi bychom jich mohli přijmout více, ale už teď tvoří ukrajinské děti deset procent našich žáků,“ přiblížil.

I v Chrašticích pomáhá s integrací uprchlíků ukrajinská učitelka. „Máme štěstí, že Diana už žije delší dobu v České republice, mluví česky, takže funguje jako tlumočnice, zároveň má kurz asistenta pedagoga. Přijal jsem ji, i když jsem ještě nevěděl, jak ji budu moct zaplatit. Financujeme ji ze třech zdrojů,“ otevírá Derfl další téma, které je pro vedení škol zásadní.

Děti v centru pozornosti

Online diskuse trvala bezmála dvě hodiny. Po úvodním sdílení zkušeností se její účastníci rozdělili do menších skupin, v nichž se zaměřili na konkrétní témata – různé způsoby integrace, jazykovou přípravu, obsah učiva, otázky související se zaměstnáváním ukrajinských učitelů a dalších profesí i jejich financování. Diskutující se znovu podrobněji vrátili například k tomu, jak podpořit osvojení češtiny. Některé školy uvažují o příměstských táborech nebo jiných formách doučování o prázdninách.

Ze zkušeností ředitelů plyne i to, že zásadní je navázat komunikaci s ukrajinskými rodiči a začlenit je do školní komunity. „Potřebujeme se s rodiči domluvit, co je pro ně prioritní. Jak nakombinovat české a ukrajinské kurikulum,“ míní zástupkyně Jana Bětík Wills z chodovské ScioŠkoly. Ačkoliv pro některé děti je pobyt na českých školách dočasný, je podle ní důležité, aby v něm dokázaly najít smysl. „Chceme děti vést k tomu, aby si stanovily vlastní cíle, aby v červnu také zažily radost, že to zvládly a pocit úspěchu,“ doplnila.

Karel Derfl vidí hlavní úkol škol v tom, aby se děti dostaly do psychické pohody. „Až pak by měla následovat nějaká integrace, jazyk a učení. Pro některé děti to bylo opravdu těžké období. U jedné z dívek hlučné prostředí ve třídě evokovalo bombardování. Máme ve škole děti, které šly pěšky přes hranice,“ vypočítává. Univerzální návod, jak si poradit s náročnými situacemi, podle něj nemá žádná škola. Podstatné je, udržet v centru pozornosti potřeby dětí. „Je to hodně o hledání a balancování. O tom, co je pro děti ještě dobré, co jim pomáhá, a co třeba už ne,“ shrnuje své zkušenosti.