Trang Do Thu: Učitelka s humorem

Pravděpodobně každý z nás si vzpomene na učitele, který nás v životě pozitivně ovlivnil. Na koho ráda vzpomíná Trang Do Thu, blogerka (asijatka.cz) a držitelka ceny Magnesia Litera?

Pocházím z příhraniční obce Rozvadov, kde nebylo příliš možnosti si vybírat, kam dál na střední. Jak říká klasická hláška: "Když jsem se rozhodovala, kam jít na střední školu, tachovské gymnázium pro mě bylo jasnou volbou". Respektive, měli jsme možnost se rozhodnout mezi Tachovem, který bral studenty na šestileté studium, nebo jsme mohli zvolit nedaleké osmilelé gymnázium ve Stříbře. Rozhodla jsem se pro kratší dojíždění a pozdější nástup. 

Když jsem pak jako dvanáctiletá nastoupila do Tachova, dostala jsem se do třídy k paní učitelce Kemrové (dnes paní Potocká). Ve třídě nás bylo, tuším, nějakých 26, z toho jsme byly dvě Vietnamky. Mám v paměti malé útržky z našeho seznamováku, kde se ukázalo, že budeme třída plná šprtů a pár flákačů a že pod svá křídla si nás vzala paní učitelka s názorem. 

První hodiny, které jsme s naší třídní měli, byly zeměpis a biologie. Pamatuju si, že když jsem o paní Kemrové vyprávěla rodičům, řekla jsem, že je to učitelka, která miluje biologii a geografii a je přesvědčená, že její žáci také. Ano, byla to sarkastická poznámka z hlavy puberťáka, který v té době teprve začal oceňovat kvality učitele. 

Vedle jejího suchého humoru, se kterým brala naše pokusy se vzepřít systému, jsem milovala každou hodinu biologie, kterou jsme strávili na poznávačce rostlin, stromů a keřů. Radovala jsem se z každé procházky, kde jsme se zastavovali a povídali si o názvech všeho zeleného, na co jsme narazili, nebo jsme soutěžili v tom, kdo pozná nejvíc flóry. Nebýt jiných okolností, vlastnila bych určitě herbář nebo bych díky paní Kemrové byla profesionální kytkoznalkyní.

Mám s ní spojené ještě dva silné zážitky. Když si nad svou práci vzala ještě hodiny ruštiny a měla s námi v odpoledních hodinách trpělivost rozebírat složitost azbuky a vysvětlovat, proč se mrkvi v ruštině neříká karótka (určitě jste to přečetli s tím "ruským" přízvukem).

Ta druhá se pojí s naším maturákem, kde paní Kemrová, mimochodem, šaty měla sladěné s naším dívčím osazenstvem, pronesla svým osobitým způsobem slavnostní řeč, ze které jsme všichni byli dojatí a ze které jsme věděli, že je na naši třídu pyšná, byť se z nikoho z nás nestal profesionální biolog, zeměpisec ani ruštinář. 

I po těch téměř 15 letech stále učí, věřím, že se stejnou vášní ke všemu zelenému a se stejnou dávkou suchého humoru. A jestli tohle, Danielo, budeš číst, věř, že jsi můj život změnila k lepšímu. Děkuju!

Článek vznikl v rámci kampaně Zázraky ve třídě podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.