Konference “Pedagogický leadership v ČR”

O současném stavu pedagogického leadershipu v ČR, přípravě a podpoře ředitelů i příkladech dobré praxe v tuzemsku a zahraničí diskutovali odborníci na konferenci Pedagogický leadership v ČR v Poslanecké sněmovně, kterou uspořádala Renáta Zajíčková, předsedkyně Podvýboru pro regionální školství a celoživotní učení, ve spolupráci s naší organizací a redakcí Řízení školy. 

Mezi řečníky se vyskytly také známé tváře z našich vzdělávacích programů pro učitele a ředitele: Petr Hopfinger, Jiří Sehnal, Hana Košťálová a Alexis Katakalidis, ale také zástupci a zástupkyně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Národní pedagogický institut ČR, PAQ Research a dalších institucí.

Panelisté se během konference shodli, že ředitelé hrají klíčovou roli v kvalitě školy. V ČR je navíc v důsledku decentralizovaného českého vzdělávacího systému pozice ředitele ještě významnější, protože školy mají vysokou míru autonomie a za většinu rozhodnutí jsou odpovědní právě ředitelé. Ti tak v důsledku často řeší především administrativní záležitosti, právní předpisy, nákup vybavení, žádosti o grant či zatékající střechu. Jak však opakovaně zaznělo během konference, dobrá škola však není ta, která má novou střechu a zateplenou fasádu, ale především ta, kde funguje profesní učení pedagogů a učení dětí. 

Pedagogický leadership: cesta k úspěchu školy

Naše organizace dlouhodobě připomíná že, na kvalitu učení dětí mají největší vliv učitelé. Průzkumy a přístupy napříč obory věnující se pedagogické kvalitě ukazují, že ti, kdo mají druhý nejvyšší vliv na to, jak se učí všichni žáci na škole, jsou ředitelé. Aby učení dětí ve třídách fungovalo, škola musí mít nastavené dobré procesy, dobré vztahy mezi jednotlivými učiteli, učiteli a nepedagogickými pracovníky a mezi rodiči a školou. Jak upozornil Jiří Sehnal, vztahy mezi žáky často zrcadlí vztahy mezi učiteli - je proto nutné o ně pečovat. A právě k tomu dle řečníků v 1. a 2. panelu konference vede pedagogický leadership. 

Pedagogický lídr totiž vede školu způsobem, v němž jsou alfou a omegou děti a jejich učení. Věnuje se vedení učitelů a pomáhá jim na cestě za jejich profesním a osobnostním rozvojem. Dostupná data ukazují že právě takový přístup je spojen s kvalitními vzdělávacími výsledky žáků, ale také s pedagogickým wellbeingem, bezpečným klimatem ve škole a posilováním rovnosti ve vzdělávání. 

“Pokud je ředitel pedagogický lídr, vede ho to k tomu, že nastavuje agendu ve škole a vytváří kulturu, která přispívá společnému učení. Můžeme se inspirovat v zahraničních systémech, které už jsou trochu dál, např. do kultury mezinárodních škol. Staví na tom, že je důležité, aby měla škola nějakou společnou vizi, aby ta vize byla sdílena nejen v pedagogickém sboru, ale aby byla sdílena i zřizovateli a rodiči, a vlastně pomáhala definovat, co je pro tu školu důležité,” vysvětluje Petr Hopfinger. 

Sdílená vize školy a fungující pedagogický leadership tak pomáhá nejen vytvářet a kultivovat bezpečné prostředí školy, ale zároveň přispívá k profesnímu rozvoji učitelů. Skrze práci s učiteli školy a podporu spolupráce mezi učiteli pedagogický leadership vede k pozitivnímu přístupu učitelů k inovacím, novým trendům a reformám – učitelé jim lépe rozumí, důvěřují jejich záměrům a ztotožňují se s nimi. 

“Chtěl bych zdůraznit za učitele, za sebe, a myslím, že obecně bychom s tím mohli souhlasit, že učitelská kvalita není konstanta. Když přijde do školy začínající učitel, nezkušený, který neví, jak má učit, tak to neznamená, že takový zůstane. Může se zlepšit, pokud má kvalitní pedagogický leadership. Ani to, že je někdo už zkušeným učitelem ale neznamená, že bude po celou dobu dobrý. Lidé mohou po nějaké době zakrnět. Aby nezakrněli a dále se rozvíjeli a předávali své zkušenosti, potřebujeme dobrý pedagogický leadership,” uvádí Alexis Katakalidis, učitel s praxí ze zahraničních a tuzemských škol.

Během druhého panelu konference Katakalidis sdílel s posluchači svou zkušenost začínajícího učitele ze školy, kde pedagogický leadership fungoval dobře a také ze školy, kde nefungoval vůbec: “Přijdu do školy. První člověk, kterého potkám, je můj mentor a on mi řekne: “Vítám tě tady. Budeme se společně snažit, aby se děti učily naplno a co nejlépe. Jednou za týden budeme mít schůzku, kde to budeme spolu reflektovat a já k tobě budu minimálně jednou za týden chodit do hodin, abych ti dal praktické rady k tomu, jak má výuka vypadat.” Opačný příklad. Přijdete do školy a tam vás uvítá kolega slovy: “Mám se o tebe starat. Ty jsi tu nový. Já už tu chvíli učím. Na začátek bych ti řekl, že chytré děti nepotřebují tvoji pomoc, ty to zvládnou i bez toho a ty blbý jsou tak blbý, že jim pomoct nemůžeš.” Vidíte asi ten obrovský rozdíl. Ten rozdíl je následující: ze začínajícího učitele se může za krátkou dobu stát vynikající pedagog, profesionál, který přijímá zodpovědnost, nebo se z něj stane učitel, který najede do zavedených kolejí. Jeho práce ho začne frustrovat a budeme plýtvat jeho potenciálem.”

Pedagogický leadership tak může nejen zlepšovat kvalitu učení, ale také pomáhá snižovat nerovnosti ve vzdělávání. Podle Břetislava Svozila s pedagogickým leadershipem souvisí i úvahy nad tím, jak zabezpečit, aby každá škola na každém rohu byla podobně dobrá a lidé se nemuseli stěhovat, aby měli kvůli spádovosti lepší školu. A hlavně, aby se všechny děti učily s rovnými šancemi a příležitostmi. “Odmítám akceptovat, že nad nějakými dětmi zlomíme hůl. Potřebujeme pedagogický leadership, abychom konečně a jednou provždy řekli, že učitel má ve svých rukou velkou moc pro to, aby pomohl každému dítěti se rozvíjet,” říká Katakalidis.

Vlastnosti pedagogického lídra

Jaké vlastnosti a kompetence by tedy pedagogický lídr měl mít? Podle výzkumu Viviane Robinson, který na konferenci tlumočila Hana Košťálová v prvním diskusním panelu, by měl pedagogický lídr disponovat pěti nutnými aspekty. 

Zaprvé musí umět pracovat s cíli. A to jak s cíli profesního učení svých kantorů, tak s cíli učení pro děti, to znamená s kurikulem a podobně. Zadruhé musí umět vyhodnocovat kvalitu výuky. Jinými slovy, když přijde do třídy, tak musí rozumět tomu, co tam vidí a musí být schopen o tom mluvit s učitelem i celým pedagogickým sborem. Zatřetí by měl umět pracovat se zdroji, respektive umět je získávat a pracovat s nimi. Nejde přitom jen o finanční zdroje, ale také o lidi a budování kapacit. 

Čtvrtý aspekt je nejdůležitější a má největší dopad na učení dětí: Pedagogický lídr je first-learner, tedy ten první, který se učí. Nejen, že organizuje učení ve škole, zadává, zve do školy lektory, ale chce-li, aby jeho kantoři něco dělali, tak to dělá první. “Ředitelé, kteří chtějí po svých učitelích, aby si navzájem otevírali své hodiny a dávali si zpětné vazby, otevře svou hodinu jako první. A potom ukazuje, jak přijímá zpětnou vazbu. Nejen jak ji dává, což je ta jednodušší strana, ale jak ji přijímá,” vysvětluje Košťálová.

A v neposlední řadě pedagogický lídr pečuje ve škole o bezpečí pro učení. Bezpečí přitom dle slov Košťálové neznamená klid a poplácávání se po ramenou, ale znamená to taky zneklidňování. “V bezpečném prostředí se můžeme zneklidňovat a být k sobě kritičtí, protože to neohrožuje naši bezpečnost,” doplňuje.

O otevírání dveří do svých hodin mluvil i Katakalidis, protože jak zmiňovali řečníci napříč panely, pedagogický leadership se netýká nutně jen ředitelů, ale všech pedagogů ve škole. “V České republice máme velký počet vynikajících škol. Skvěle v nich funguje, že se učitelé navzájem podporují. Jedno z nejlepších učení je to vzájemné. Mezi řediteli navzájem v regionech a krajích a také mezi učiteli na jedné škole. Je obrovský rozdíl, když přijdete a někdo vám řekne: „Kdybys někdy chtěl, já už tady učím nějakou dobu, mé dveře jsou vždy otevřené. Pojď se podívat. Stačí na deset minut a uvidíme. Popovídáme si o tom. Já bych k tobě taky někdy přišel.” Je tam nějaký duch vzájemnosti. Naopak, ve škole, kde jsou všichni za zavřenými dveřmi, je to obrovský rozdíl,” zmiňuje Katakalidis.

Systémová podpora pedagogického leadershipu v ČR

Ačkoliv o příklady dobré praxe a přínosech pedagogického leadershipu ve školách v tuzemsku i zahraničí na konferenci nebyla nouze, řečníci se shodli, že v ČR zatím pedagogický leadership není systémově ukotven, ani podporován. Také zpráva OECD z roku 2016 upozorňuje na to, že česká legislativa nepopisuje roli ředitelů škol jako pedagogických lídrů a ačkoliv čeští ředitelé mají obrovskou škálu zodpovědností a nejsou vnímáni jako pedagočtí lídři. Podle Karla Garguláka z PAQ Research navíc do pedagogického leadershipu investujeme velmi málo zdrojů, přičemž žádné systémové peníze nejsou dedikovány na pedagogický leadership.

Změnit by to podle Petra Hopfingera mohla systémová podpora celé ředitelské kariéry od identifikace lidí, kteří by mohli plnit roli ředitelů, přes zatraktivnění ředitelských konkurzů, podporu ředitelů v rané fázi jejich kariéry a zároveň podpora zkušených ředitelů, kteří by mohli své dovednosti předávat svým mladším kolegům. Důraz bychom také měli podle Hopfingera dát na profesní přípravu ředitelů. “Kvalifikační studium je jednou z mála bran, kdy stát říká, jakou kvalitu by měl ředitel mít,” vysvětluje. 

V zahraničních úspěšných vzdělávacích systémech je běžnou praxí vzdělávat cíleně ředitele v pedagogickém leadershipu. V českém prostředí se kvalifikační studium se zaměřením na pedagogický leadership pilotuje od září 2022 díky spolupráci organizace Učitel naživo s Národním pedagogickým institutem ČR a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Dvouletý program Lídr školy, který v současnosti vzdělává již 10 % všech začínajících a budoucích ředitelů v Česku, na konferenci představila Daniela Pořízková.

Podle panelistů je však pro kvalitní vzdělávací systém nutné, abychom podporu pedagogického leadershipu uchopili komplexně, systémově a dlouhodobě. K tomu potřebujeme dle závěrů prvního panelu nejen dostatek zdrojů, ale také kapacit - jak na úrovni ředitelů škol, tak na úrovni správy systému. 

Martin Tomášek z pozice bývalého zřizovatele v diskuzi apeloval na to, aby zřizovatelé věřili zvoleným ředitelům a vytvořili jim prostor k tomu, aby měli klid se vzdělávat a dělat to, v čem jsou nejlepší. Inspirací může být způsob, jakým se ve své praxi setkával s řediteli nad výroční zprávou. Z výročních zpráv vznikl referenční rámec ředitele jako pedagogického lídra. Během setkání nad zprávou se následně zřizovatel s ředitelem zastavili, ohlédli se za uplynulým obdobím, zanalyzovali data, aby identifikovali posuny v jednotlivých oblastech, zhodnotili dotazníky ke klimatu školy a pobavili se o tom, jakou podporu lídr potřebuje.

V neposlední řadě bychom podle Břetislava Svozila měli hodně mluvit o tom, jaká je role ředitelů a ředitelek. “Role ředitele je vytvářet podpůrné prostředí pro učení. To je ta primární role, nikoliv ty další věci. To bychom měli zdůrazňovat,” uvádí. 

Za Učitele naživo proto děkujeme všem, kteří s námi 20. ledna o roli ředitele jako pedagogického lídra na konferenci promluvili. A těšíme se nejen na další diskuze, ale i na další kroky směrem k vyšší podpoře pedagogických lídrů od rané fáze jejich kariéry. Protože kvalitní vzdělávací systém nebude fungovat bez dobře profesně připravených ředitelů a učitelů - ti jsou klíčem k úspěchu.

Videozáznamy z jednotlivých bloků najdete na YouTube: