Je voudrais être pilot

Autor: Alexis Katakalidis

Učil jsem francouzštinu na jedné londýnské škole. To je samo o sobě dost náročné. V Anglii totiž nemají moc důvěru ve výuku cizích jazyků. Mají pocit, že je v zahraničí nebudou potřebovat. Navíc moc nevěří tomu, že by je francouzština mohla bavit. Po staletí jsou to nepřátelé, a já přišel do třídy, kde to přesně takhle bylo.

Řekl jsem: „Dobrý den, já jsem váš nový učitel francouzštiny.” Dívalo se na mě asi dvacet ne příliš nadšených tváří. Jednou z nich byl George. Když začala hodina, Georgovi trvalo v průměru pět až deset sekund, než složil hlavu na stůl, příjemně se uvelebil a usnul. A nebylo to úplně výjimečné chování. I když to všichni studenti nedemonstrovali takhle jasně, v duchu nejspíš taky spali. Rozhodně se mnou moc nespolupracovali. 

Snažil jsem se dělat všechno možné, abych je pro francouzštinu získal. Připravoval jsem pro ně hry, ukazoval jim fotbalisty, které měli rádi, jak mluví francouzsky. Snažil jsem se je od první sekundy zapojit. Když přišli do třídy, aktivita už byla připravená na stole. Někdy to fungovalo, jindy vůbec ne.

Na George spíše ne. Zkoušel jsem to dál, zkoušel jsem přitvrdit. Žádná změna.

Věděl jsem, že se blíží třídní schůzky, nechtěl jsem ale čekat další měsíc na to, abych si popovídal s jeho rodiči. Vycházel jsem z toho, že kdybych sám byl rodič, nechtěl bych, aby učitel čekal s řešením problému až na třídní schůzky. Chtěl bych, aby mi dal vědět hned. Tak jsem vzal telefon a zavolal jsem domů k Georgovi. 

Na schůzce ve škole jsme byli já, George a jeho dva metry vysoký tatínek. Řekl jsem, že by Georgeovi francouzština mohla jít, že už prokázal, jak je bystrý, ale většinou se mu nechce pracovat a často nedělá vůbec nic. Dva metry vysoký tatínek se rozzlobil.

Georgovi řekl, že panu učiteli na něm evidentně záleží, že má příležitost se učit francouzsky a že ji nevyužívá, a ať s tím něco dělá. Šel z něj celkem strach. George se od té doby snažil o něco víc. 

Jakmile se žák začne snažit, otevírá to dveře k tomu ho dál motivovat. Protože děti nejvíc motivuje, když jim něco dobře jde. A Georgovi to opravdu začalo docela pěkně jít. 

Při jedné z hodin v dalším pololetí jsme se bavili o tom, jaké zaměstnání by se nám líbilo. George řekl takovou pěknou francouzskou větu, kterou si dodnes pamatuji. Bylo to souvětí o tom, že by chtěl být pilotem, protože se domnívá, že to je bezpečná a dobře placená práce. Čili ve francouzštině: „Je voudrais être pilot, parce que je pense que c´est un travail bien payé et ce n'est pas dangereux.“ Nádherná věta s podmínkovým časem, s podřadící spojkou. Já jsem ho zastavil a říkám: „Georgi, všiml sis, co jsi teď řekl?” A on říká: „No jo, pane učiteli, vono se mi nakonec zdá, že ta francouzština nebude tak těžká.” 

Od té doby se mnou začal mluvit víc a víc francouzsky. Když jsem odcházel ze školy, tak už jsme si povídali na chodbě francouzsky a George při hodinách nespal. U celé třídy jsem takhle úspěšný nebyl. Některé děti mě dál ignorovaly. Ale George jsem pro francouzštinu získal.

Zázrak nebo dobrá práce učitelky?

Co žáky nejvíce motivuje? Podle kognitivního psychologa Daniela Willinghama a jeho knihy Why Students Don't Like School je to důvěra ve vlastní úspěch neboli self-efficacy. Jinými slovy: „Vrátí se mi energie, kterou do úkolu investuji, tím, že si zažiju úspěch?” Úspěch si ovšem žák nemůže zažít, pokud nedává pozor. Prvním důležitým krokem tedy bylo pomoci Georgeovi v hodině efektivně pracovat. Jeho následné malé úspěchy podporovaly jeho motivaci, až nakonec došel k uvědomění, že francouzština není tak těžká, a překonal svůj prvotní odpor.

O Zázracích ve třídě

V Učiteli naživo věříme, že dobrý učitel má moc měnit životy dětí k lepšímu. Proto dlouhodobě upozorňujeme na to, že práce učitelů je pro budoucnost naší země klíčová a usilujeme o to, aby učitelé měli co nejkvalitnější vzdělání a co nejvíce podpory pro svou práci.

Prostřednictvím tohoto projektu, podpořeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Výzvy Na učitelích záleží, chceme ocenit a podpořit všechny učitele a učitelky.

Chcete nám svůj příběh poslat e-mailem nebo nám něco vzkázat? Pište na adresu marketing@ucitelnazivo.cz. Děkujeme!