Co školám přineslo koronavirové období a co si z něj mohou odnést do budoucna?

V březnu jsme byli my všichni, pedagogové, děti i rodiče, vhozeni do vody a museli jsme se v tom naučit co nejlépe plavat. Zkušenosti se zvládnutím několikaměsíční výuky na dálku jsou samozřejmě různé, osobně ale považuji za důležité zachovat do budoucna to, co se ukazuje jako užitečné a podporující pro učení dětí a zlepšení jejich vztahu ke vzdělávání.

Samozřejmě se nabízí zachování a rozvíjení různých metod a forem učení, které jsme si mohli ve větším měřítku vyzkoušet v praxi. To je jistě dobré, ale většinou jsou to jen více či méně užitečné nástroje. Za mnohem důležitější považuji, jestli se podaří udržet a nadále rozvíjet změny v nastavení vzájemných vztahů, srozumitelnější komunikaci, odpovědnosti za učení dítěte, jasné formulování a pojmenování cílů ve výuce, což je podmínkou k lepšímu porozumění a smysluplnosti toho, co se v procesu vzdělávání odehrává. Určitě to ale nebude stačit, už teď se např. ukazuje, jak se mění pohledy rodičů na učení svého dítěte, na učitele i školu samotnou. I to je dobrá příležitost, kterou můžeme využít k společenské diskuzi o hlubších změnách v našem školství a jejich zavádění.

Nutnost domluvit se přispěla ke zlepšení komunikace mezi školou a rodinou

Věřím, že všude tam, kde se podařilo překonat technické obtíže i jisté přirozené obavy, došlo většinou i ke zlepšení vzájemné komunikace mezi školou a rodinou, mezi pedagogy navzájem a také mezi vedením a zaměstnanci školy. Přispěla k tomu nutnost domluvit se, vyjasnit si pravidla, pojmenovávat potřeby i očekávání, poskytovat si ve větší míře zpětnou vazbu, spolu s využíváním různých možností, které se nabízejí při efektivním využíváním IT, a to vše v mnoha případech přispělo k větší otevřenosti, vzájemnému pochopení i zlepšení vztahů. Zpětné vazby od rodičů i dětí nám ukazují, že nyní dokáží lépe vidět i popsat změny pohledů na svoje dítě a jeho učení, na roli učitele a školy. Rodiče také vnímají větší porozumění tomu, o co ve vzdělávání jde především, včetně toho, že se také ukázalo, co je často zbytečné nebo co nefunguje.

Právě zlepšení vzájemné oboustranné komunikace např. předáváním srozumitelných informací bez zahlcování, zajištěním videosetkání tříd, ale i třídní schůzky či tripartity na dálku, online kavárny pro rodiče, práce se zpětnou vazbou, rozhovory a konzultace s využitím různých možností (s ohledem na to, jaké podmínky má každá rodina) - to vše jsou již dobyté pozice, které by bylo škoda znovu ztratit, až se vše „vrátí do starých kolejí“. Protože některé věci již nebudou jako dříve a je dobré toho využít.

Když děti dostanou důvěru, většinou nás překvapí tím, co všechno zvládnou

Tím, jak učitelé najednou přišli o možnost přímo řídit, kontrolovat a vyhodnocovat učení dětí prostřednictvím doposud běžně používaných nástrojů, ukázalo se o to více, jak je důležité, aby samo dítě přebíralo odpovědnost za vlastní učení, plánovalo si výuku i plnění úkolů, rozhodovalo o tom, co bude dělat a kdy to bude dělat. Zde se otevřel velký prostor a mnozí rodiče i učitelé často jen udiveně hledí na to, co všechno jejich děti dokáží, když mají motivaci, dostanou důvěru a možnost volby, cítí spoluodpovědnost a mají dostatečný prostor pro vlastní kreativitu. Považuji to za šanci na cestu k velké změně ve školství, jedinečnou příležitost k postupnému převzetí vzdělávací autonomie žáky. To se ale může podařit jen tehdy, když dítě i rodič dobře rozumí tomu, co se má učit a proč, nebo si o tom rozhoduje dítě samo.

Klíčové je pochopení smyslu a cílů vzdělávání

Pochopení smyslu a cílů učení je ale úkolem a výzvou pro školy a pedagogy, aby sami přemýšleli, diskutovali a pojmenovávali to, co považují za podstatné, aby tomu sami dobře rozuměli a dokázali to srozumitelně předávat dětem i rodičům. Právě nepochopení smyslu spolu s absencí vnitřní motivace bývají častou překážkou v učení většiny žáků a studentů. S pojmenováním cílů učení samozřejmě souvisí i jiné pohledy na hodnocení a klasifikaci, změny v obsahu a množství učiva ve vzdělávacích programech.

V naší škole se letos pokusili o to, aby se sami žáci spolu s rodiči podíleli na hodnocení vlastního učení a výuky na dálku. Považovali jsme to za vhodné, protože oni sami nejlépe vědí, co pro to museli udělat i jak vnímají vlastní pokrok. To žádný učitel neudělá a známka už vůbec ne. A tak se na vysvědčení, které mělo ve všech třídách podobu slovního hodnocení, objevila úvodní zpráva školy, sebehodnotící výroky každého žáka, ocenění svého dítěte pohledem rodičů a samozřejmě i shrnující komentář pedagoga. Více než o klasifikaci či hodnocení nám šlo o ucelený pohled všech aktérů, kteří se významně podíleli na zvládnutí uplynulého období a pracovali nejlépe, jak byli v danou chvíli schopni. V tomto letošním sebehodnocení i hodnocení jsme se zaměřili především na klíčové kompetence a průřezová témata. Spolu se všemi pedagogy školy jsme hledali spojitost mezi RVP a tím, co se při výuce na dálku dělo nebo mohlo dít. To jsme se snažili převést do jazyka dobře srozumitelného dětem a tak vznikla sbírka sebehodnotících výroků, ze kterých nejdříve třídní učitelé vytvořili užší výběr pro svoji třídu a z těch už si mohli vybírat sami žáci to, co v jejich konkrétním případě platilo nejvíce. Často jim v tom pomáhali rodiče nebo třídní učitelka. Zajímavé na tom možná je, že vše kolem přípravy, realizace a průběhu letošního “smysluplného hodnocení” v naší škole probíhalo výhradně s použitím online nástrojů. Naživo proběhlo jenom závěrečné předání vysvědčení našim žákům.

To vše by se ale nepodařilo bez nastavení vztahů, fungující komunikace, lepšího porozumění cílům výuky a alespoň částečného převzetí osobní odpovědnosti každého žáka na takové úrovni, jaké byl v danou chvíli schopen. Nebylo to snadné ani zadarmo, ale jsme stále na cestě a daří se nám společně pokračovat dál. Hezké prázdniny!

Karel Derfl, ředitel ZŠ a MŠ Chraštice, průvodce programem Ředitel naživo

Karel se stal učitelem ve svých 19 letech a jako ředitel působí již 22 let na ZŠ a MŠ Chraštice, kde stále zkouší hledat cesty, jak zdokonalovat svou práci ve vztahu k učení dětí.

Je předsedou sítě spolupracujících škol Trvalá obnova školy, která funguje již 20 roků.