Cesta do Pasova a návrat k podstatě učitelství

„Otázky pro dnešek jsou: Co jsme viděli? Čím se to lišilo od mého očekávání? Čemu jsem nerozuměl*a? Co jsem si uvědomil*a? Co si chci ještě ověřit?. Rozdělte se, prosím do dvojic, stejně jako včera a navzájem si na ně odpovězte. Nehodnoťme, používejme popisný jazyk," vyzývá Jana v hotelové restauraci skupinu dospělých lidí různého věku. Začíná reflexe třetího dne vzdělávací cesty osmnácti ředitelek, ředitelů, jejich zástupců a zástupkyň, učitelů a učitelek. Do německého Pasova vyrazili společně pod hlavičkou organizace Učitel naživo, kde se všichni potkali jako účastníci a účastnice programů Ředitel naživo a Učitel naživo. 

Ve středu skupina navštívila Sport-Grundschule Passau-Grubweg, tedy základní školu se zaměřením na sport. Chodí do ní kolem 260 dětí. Českým ekvivalentem by byl první stupeň základní školy, jen s tím rozdílem, že v Grundschule děti zůstávají do čtvrté třídy. Pak si i podle prospěchu a schopností volí jeden z dalších vzdělávacích směrů - Mittelschule, Realschule nebo Gymnasium. Určování vzdělávácí a možná i životní dráhy v tak brzkém věku bylo jedním ze specifik bavorského systému, o kterém se mezi účastníky exkurze mluvilo hodně už od pondělí, kdy jim bavorské školství představili kolegyně a kolegové z Pasovské univerzity. 

„Já jsem asi poprvé viděla ve škole bazén,“ zmiňuje Lenka v závěrečné části reflexe. „Líbilo se mi, jak byl pohyb integrovaný do celého dne, do přestávek i do hodin. Super byla stěna na lezení, pingpongové stoly. Všechny prostory uzpůsobené k pohybu," doplňuje ji kolegyně z dvojice. „Mě naprosto fascinovalo, jak dokonalou hodinu připravila paní učitelka o písmenku A. Celou dobu probírali jenom to áčko,“ chválí Zdeněk. „Za celou dobu nikdo nezvýšil hlas a ty děti byly tak klidné,“ dodává Sylva.

Večerní reflexe trvá přibližně hodinu a půl. Mluví se o využití QR kódů ve výuce, tabletech a začínají se do ní promítat i zážitky a zkušenosti nabrané v předchozích dnech. Hodně rezonuje systém umístěnek. V Bavorsku si totiž učitel vé místo nevybírá, je „umístěn“. Ani ředitel si tím pádem sborovnu neskládá, je mu složena. Diskuse ještě pokračuje i po ukončení reflexe, ale přidává se i zpěv a kytara - neodmyslitelná část každého setkání Ředitele naživo. „Should I stay or should I go,“ zpívá Mikuláš. Nikdo neodchází, i když zítra program začíná před osmou. „Ani, nutně bychom potřeboval znát všechna čísla pokojů," oznamují dobře naladění ředitelé jedné z organizátorek. „Zítra nás čeká kanadská noc!"

Další dvě školy

Ve čtvrtek ráno se skupina pěšky přesunula do Mittelshule St. Nikola. Školu představili sami žáci, představitelé studentské samosprávy. Prezentaci si připravili německy i česky. Do upřímné a otevřené diskuse s vedením školy se připojila i zdejší učitelka, která je těsně před dokončením studia. Mluvila o své motivaci k práci, vztahu k dětem i o tom, jak systém vnímá jako začínající učitelka. Setkání plánované na necelou hodinu se protáhlo na dvojnásobek. 

V podobném duchu probíhala i závěrečná návštěva na Adalbert-Stifter-Gymnasium. Česká skupina tady měla šanci promluvit si s ředitelem, který na školu nastoupil nově a prodiskutovat všechna témata, která se v uplynulých pěti dnech otevřela. Například dostupnost podpůrných profesí jako jsou školní psychologové nebo sociální pedagogové. Situace je podobná jako v Česku. Jsou potřeba a je těžké je sehnat. Gymnázium také bylo jedinou školou, která měla třídu ukrajinských dětí - válečných uprchlíků. Pouze dočasnou. Postupně se snaží je začlenit do tříd, nejprve se ale musí naučit alespoň základy jazyka.

Každý z pěti dnů studijní cesty se účastníci seznámili s jiným typem školy. Naplno využili příležitost vyzpovídat svoje kolegy a kolegyně, sdílet s nimi své zkušenosti a propojit se pro další spolupráci. Bylo znatelné, že i v Bavorsku jsou ředitelé a ředitelky tak trochu osamělí běžci a skutečnost, že existuje program, který spojuje vedení škol tak, jako to dělá Ředitel naživo, pro ně byla překvapivá a neskrývali, že podobnou podporu by sami uvítali. 

Vrátit se k podstatě

Poslední večer exkurze se znovu otevřel prostor pro reflexi a sdílení. Tentokrát už hodně neformálnímu, na zahrádce jednoho z místních podniků. Nejdřív se zdálo, že nastane problém s pozorností kvůli kolizi s utkáním české fotbalové reprezentace. Obavy se ale nenaplnily. „Na to se nedá koukat," znělo na konto fotbalistů. Koncentraci na poslední moderované sdílení tak nic nenarušovalo. 

V debatě se vracela témata, která se probírala po celých pět dní. Co je stejné, co je jiné, co je inspirativní, a co Češi bavorským kolegům nezávidí. V závěru se ale zdá být nejdůležitější to, jací lidí v takovém či jiném systému pracují. Ti totiž dělají školy školami. "Mě to vlastně přivedlo k tomu, že prostě nepotřebujeme interaktivní tabule. Nepotřebujeme se uvystřihávat při zdobení tříd. Stačí se vrátit k podstatě učitelství a didaktice," shrnul své dojmy Zdeněk. 

Narozdíl od fotbalistů, organizátoři organizátoři exkurze si zasloužili pozitivní hodnocení - zejména Ondřej Klímek, který naplánoval program a zajišťoval komunikaci se školami. „Velký dík patří Česko-německému fondu budoucnosti, který nám zajistil financování. Bez jeho podpory by se studijní cesta nemohla odehrát," připomněl.