Vývojový cyklus
Pam Levin
Afirmace

Afirmace jsou věty, které podporují zdravý růst dětí, ale mohou pomoci také dospělým. Věty, které v sobě, přes svou jednoduchost, nesou obrovskou hloubku a myšlenku stěžejní pro naše spokojenější bytí najdete v diáři 09/09. Vyrobili jsme ho společně s young_block, partou nadšených lidí z Litomyšle. Diář obsahuje 53 afirmací, tedy právě tolik, kolik má rok týdnů. Nadete je ke stažení i na stránce ucitelnazivo.cz/zari. Vyberte si vaši oblíbenou a sdílejte ji se svými přáteli.

Vývoj člověka jako cyklus

První myšlenky o vývoji člověka v cyklech přinesl německý psycholog Erik H. Erikson, který v roce 1951 ve své knize Dětství a společnost (Erikson, 1951) definoval na základě výzkumu severoamerických indiánů stádia vývoje člověka. Jeho pojetí vývojové psychologie a vnímání života člověka jako cyklu ovlivnilo to, jak chápeme psychologický vývoj člověka dodnes. Eriksonův výzkum a pozorování jsou ovšem poznamenány tím, že se jako psychoanalytik hodně času zabýval především traumatem a jeho příčinami v dětství. Toto pojetí vývojové psychologie je tedy využitelné pro případ léčby psychických onemocnění, ale v denní praxi učitele, který má za úkol podporovat žáky ve zdravém růstu, naráží na limity.

Na Eriksonovy myšlenky navázala v roce 1982 Pam Levin, která se ve své knize Circles of Power (Levin, 1982) pokusila přistoupit k vývoji člověka z hlediska behaviorálního. Popsala vývojový cyklus člověka na základě vývojových úkolů, které má dítě v průběhu růstu a dospívání naplnit.

Vývojový cyklus Pam Levin má 7 stádií

1.

Bytí

2.

Aktivita

3.

Myšlení

4.

Identita

5.

Dovednosti a struktura

6.

Integrace

7.

Opakování cyklu

Každému ze stádií přináleží přibližný věk dítěte, ve kterém se v příslušném vývojovém stadiu nachází a vývojové úkoly dítěte, které má v daném stadiu ovládnout. Podrobný seznam úkolů a věku se nachází níže.

Po dokončení 6. stadia se dítě stává dospělým. V dospělosti, v každé význačné nové životní situaci (jako je nástup do nové práce, narození dítěte, vstup do manželství apod.), může jedinec znovu prožívat celý vývojový cyklus znovu. Díky tomu si může i dospělý doplnit nedokončené vývojové úkoly z dětství. To je například důvod, proč člověk, který byl hodně dlouho v dospělosti nezodpovědný, neustále chodil na večírky a alkohol v jeho přítomnosti tekl proudem, po narození dítěte může být tím nejlepším rodičem na světě. Takový člověk měl asi nenaplněný vývojový úkol v prvním vývojovém stádiu Bytí, kvůli kterému jeho životní scénář byl o tom neustále poutat pozornost. Narození dítěte mu umožnilo tento úkol naplnit a opustit svůj starý životní scénář. Podobně si člověk může některé nenaplněné vývojové úkoly naplnit třeba v novém zaměstnání.

S Ericksonovými poznatky pracoval také Eric Berne, zakladatel Transakční analýzy. Podle něj mají lidé 3 základní životní potřeby – hlady. Jsou jimi hlad po struktuře, hlad po podnětech a hlad po uznání. Každý člověk potřebuje jasné hranice a strukturu, jinak se cítí v bezbřehosti ohrožen. Každý člověk potřebuje ke svému životu podněty, jinak je jeho život prázdný a každý člověk potřebuje uznání od ostatních lidí a od sebe, že má právo být a žít tady na světě a na zemi s ostatními lidmi. Afirmace jsou právě takovými oceněními.

Na základě teorií Pam Levin a práce Erica Berneho publikovala v roce 1998 Jean Illsley Clarke v knize Growin Up Again (Clarke & Dawson, 1998) dvě důležitá pozorování. Prvním jsou užitečné způsoby chování pečovatele (myšleno rodičovskou figuru – otce, matku, prarodiče, vychovatele) nebo učitele, které podporují dítě v naplnění vývojových úkolů. Druhým jsou tzv. afirmace – svolení, vnitřní i vnější, která dítě potřebuje dostat verbálně nebo neverbálně, a která mu pomáhají s naplněním vývojového stádia. Clarke na základě svého výzkumu vytvořila sadu 41 pozitivních nepodmíněných svolení/ocenění. Konkrétní afirmace jsou uvedeny níže v popisu jednotlivých vývojových stádií.

Vývojové cykly

První stadium – bytí (narození – 6 měsíců)

Úkoly dítěte:

  • Domáhat se péče.
  • Plakat nebo dávat jiné signály k naplnění potřeb.
  • Přijímat doteky.
  • Přijímat péči.
  • Emočně se poutat – učit se důvěřovat pečujícím dospělým a sobě.
  • Rozhodnout se žít, být.

Afirmace:

  • Jsem rád, že tu jsi.
  • Patříš sem.
  • To, co potřebuješ, je pro nás důležité.
  • Jsme rádi, že tu jsi.
  • Smíš růst svým tempem.
  • Smíš cítit všechny své pocity.
  • Chceme, abys tu byl a chceme se o tebe starat.

Užitečné způsoby chování učitele/
pečovatele

  • Podporovat dítě v plnění vývojových úkolů tohoto stadia.
  • Poskytovat trvalou péči, která je potřebná.
  • Myslet za dítě, když je to zapotřebí, a sledovat vývoj během stadia.
  • Užívat doteky, objetí, povídání, zpěv – a intuici v rozhodování o tom, jak a kdy.
  • Být spolehlivý a důvěryhodný.
  • Při nejistotě, jak na dítě reagovat, vyhledat pomoc.

Druhé stadium – aktivita (6–18 měsíců)

Úkoly dítěte:

  • Zkoumat a prožívat okolí.
  • Rozvíjet smyslové vnímání užíváním všech smyslů.
  • Signalizovat potřeby: důvěřovat ostatním a sobě.
  • Pokračovat v utváření bezpečných vazeb s rodiči a/nebo pečovateli.
  • V okamžicích soužení vyhledat pomoc.
  • Začít se učit, že existují volby a že ne všechny problémy lze snadno vyřešit.
  • Rozvíjet iniciativu.
  • Pokračovat v úkolech ze stadia bytí.

Afirmace:

  • Smíš zkoumat a experimentovat a my tě budeme podporovat a chránit.
  • Smíš věci dělat tolikrát, kolikrát potřebuješ.
  • Při zkoumání smíš užívat všechny své smysly.
  • Co víš, smíš vědět.
  • Smíš se o všechno zajímat.
  • Máme tě rádi, když jsi aktivní i když jsi v klidu.
  • Rádi sledujeme, jak rosteš a učíš se.

Užitečné způsoby chování učitele/
pečovatele:

  • Podporovat dítě v plnění vývojových úkolů tohoto stadia.
  • Poskytovat bezpečné prostředí a chránit před jakoukoli újmou.
  • Poskytovat pečující doteky a povzbuzení.
  • Říkat častěji „ano“ než „ne“.
  • Nabízet rozmanité smyslové zkušenosti.
  • Naslouchat dítěti, zejména když má potíže něco vyjádřit.
  • Podávat zpětnou vazbu o chování a modelovat nový jazyk.
  • Reagovat, jestliže dítě iniciuje nějakou aktivitu.

Třetí stadium – myšlení (18 měsíců – 3 roky)

Úkoly dítěte:

  • Vytvořit si schopnost samostatně myslet.
  • Testovat realitu, zkoušet posouvat hranice svého fyzického i sociálního okolí.
  • Naučit se přemýšlet a řešit problémy se zvažováním příčin a následků.
  • Začít poslouchat jednoduché příkazy, jejichž smyslem je bezpečí: zastav se, pojď sem, stůj tady, běž tam.
  • Vyjadřovat zlost a další pocity.
  • Odloučit se od rodičů bez ztráty pocitu bezpečí.
  • Začít se zbavovat přesvědčení, že je středem světa.
  • Pokračovat v dřívějších úkolech.

Afirmace:

  • Jsem rád, že začínáš samostatně myslet.
  • Smíš říkat ne a podle svých potřeb zkoušet, kam až můžeš zajít.
  • Je v pořádku, když se zlobíš a nedopustíme, abys ublížil sobě nebo druhým.
  • Smíš se naučit samostatně myslet a totéž smějí i druzí.
  • Smíš zároveň myslet i cítit.
  • Smíš vědět, co potřebuješ, a požádat o pomoc.
  • Můžeš být sám sebou a my se o tebe přesto budeme starat.

Užitečné způsoby chování učitele/
pečovatele:

  • Podporovat dítě v plnění vývojových úkolů tohoto stadia.
  • Pomáhat v přechodu od jedné činnosti ke druhé.
  • Dávat jednoduché jasné pokyny včetně základních příkazů pro bezpečnost.
  • Být důsledný při stanovování hranic a zajišťovat jejich dodržování.
  • Přijímat veškeré pocity dítěte a nedostat se přitom do zápasů, v nichž jde o vítězství či porážku.
  • Uvádět důvody a poskytovat informace, a tak dítěti pomáhat rozvíjet samostatné myšlení.
  • Myšlení odměňovat pohlazením v podobě povzbuzování a oslavování.
  • Očekávat od dítěte, že bude myslet na vlastní pocity i pocity druhých.
  • Dopřát čas rozvoji nového myšlení, např. o příčině a následku.

Čtvrté stadium – identita a moc (3–6 let)

Úkoly dítěte:

  • Prosazovat svoji identitu odděleně od druhých.
  • Získávat informace o světě, o sobě, o těle a o roli svého pohlaví.
  • Objevovat své působení na druhé a své místo ve skupinách.
  • Naučit se uplatňovat moc k ovlivnění vztahů.
  • Nacvičovat sociálně vhodné chování.
  • Odlišovat fantazii od reality.
  • Naučit se znát míru osobní moci.
  • Pokračovat v osvojování dřívějších úkolů.

Ujištění:

  • Smíš zkoumat, kým jsi a zjišťovat to o druhých.
  • Smíš si zkoušet různé způsoby toho, jak být mocný.
  • Všechny tvé pocity jsou tady v pořádku.
  • Dokážeš zjistit výsledky svého chování.
  • Můžeš být mocný a současně požádat o pomoc.
  • Dokážeš rozeznat, co je předstírané a co skutečné.

Užitečné způsoby chování učitele/
pečovatele:

  • Podporovat dítě v plnění vývojových úkolů tohoto stadia.
  • Očekávat od dítěte, že bude vyjadřovat pocity a spojovat pocity s myšlením.
  • Jasně dítě učit, že je OK být tím, kým člověk je, a že obě pohlaví a všechny kultury jsou OK.
  • Otázky zodpovídat přesně, poskytovat informace a opravovat dezinformace.
  • Jasně vyjadřovat, kdo je za co zodpovědný ve třídě a na hřišti.
  • Povzbuzovat fantazii a přitom jasně rozlišovat, co je fantazie a co skutečnost.
  • Uznat vhodné chování a reagovat na ně.

Páté stadium – struktura (6–12 let)

Úkoly dítěte:

  • Osvojovat si dovednosti, učit se z chyb a rozhodnout se být „dost dobrý“.
  • Učit se naslouchat s cílem sbírat informace a myslet.
  • Procvičovat myšlení a činnosti.
  • Uvažovat o touhách a potřebách.
  • Ověřovat si rodinná/školní pravidla a struktury.
  • Učit se znát závažnost pravidel.
  • Zažít důsledky porušení pravidel.
  • Nesouhlasit s druhými a přesto být chtěný.
  • Testovat myšlenky a hodnoty.
  • Rozvíjet vnitřní kontrolní mechanismy.
  • Učit se, co je jeho vlastní odpovědnost a co je odpovědnost druhých.
  • Učit se, kdy utéct, kdy plout s proudem a kdy se pevně postavit.
  • Rozvíjet schopnost spolupracovat.
  • Testovat své schopnosti vůči ostatním.
  • Identifikovat se se svým pohlavím.

Ujištění:

  • Než řekneš ano či ne, smíš přemýšlet.
  • Smíš se učit z vlastních chyb.
  • Smíš důvěřovat své intuici, která ti pomůže rozhodovat se, co chceš dělat.
  • Dokážeš najít způsoby, jak dělat to, co ti vyhovuje.
  • Dokážeš se naučit pravidla, která ti pomohou žít s druhými.
  • Dokážeš se naučit, kdy a jak nesouhlasit.
  • Smíš samostatně myslet a vyhledat pomoc, místo aby ses trápil.
  • Chceme s tebou být, i když se neshodneme, a můžeme se společně učit.

Užitečné způsoby chování učitele/
pečovatele:

  • Podporovat dítě v plnění vývojových úkolů tohoto stadia.
  • Učit dovednosti, jak řešit spory a problémy.
  • Poskytovat spousty pohlazení za učení, myšlení a nalézání vlastních cest.
  • Povzbuzovat rozvíjení dovedností.
  • Stimulovat, projevovat nadšení, být spolehlivý a důsledný.
  • Respektovat názory a přesvědčení dítěte a připustit diskusi.
  • Jasně dávat najevo, že chyby jsou součástí učení.
  • Stavět se proti negativnímu chování a konfrontovat devalvování.
  • Podporovat účast na tvorbě pravidel a jasně sdělovat, o kterých pravidel lze diskutovat a o kterých nikoli.

Šesté stadium – integrace (věk 13–19)

Úkoly dítěte:

  • Vydat se směrem k nezávislosti.
  • Dosáhnout jednoznačnějšího emočního oddělení od rodiny.
  • Stát se samostatnou nezávislou osobou s vlastní identitou a hodnotami.
  • Být kompetentní a zodpovědný za vlastní potřeby, pocity a chování.
  • Integrovat sexualitu do dřívějších vývojových úkolů.

Ujištění:

  • Smíš vědět, kdo jsi, a procvičovat si dovednosti potřebné pro nezávislost.
  • Smíš rozvíjet vlastní zájmy, vztahy a cíle.
  • Můžeš růst ve svém ženskosti či mužnosti a přesto občas potřebovat pomoc.
  • Dokážeš se naučit užívat staré dovednosti novými způsoby.
  • Těšíme se, že tě budeme znát coby dospělého.
  • Spoléháme na to, že si nám řekneš o podporu.

Užitečné způsoby chování učitele/
pečovatele:

  • Chválit za naplňování vývojových úkolů.
  • Nadále nabízet adekvátní podporu.
  • Akceptovat pocity jedince.
  • Konfrontovat nepřijatelné chování.
  • Jednoznačně dávat najevo postoj centra vůči drogám atd.
  • Podporovat rostoucí nezávislost.
  • Očekávat myšlení, řešení problémů a rozhodování o sobě.
  • Konfrontovat destruktivní nebo sebezničující chování.
  • Oslavovat projevy dospělosti, osobní identity atd.
  • Vyjednávat o pravidlech a odpovědnostech.