Vendula Bittner: Z Bruselu k učitelství i vydávání knih

Jaká byla tvoje cesta k učitelství?

Vystudovala jsem anglistiku a žurnalistiku a tato kombinace mě později zavedla do Bruselu, kde jsem nakonec strávila 8 let v různých evropských institucích. To byla skvělá zkušenost, ale postupem času mi práce na detailech legislativních návrhů přestala vyhovovat. Seděla jsem si ve slonovinové věži a tesknila jsem, že jsem daleko od lidí. Když mi pak končila smlouva, tak jsem si řekla “dost, tohle už ne”. Vrátila jsem se do Čech a řešila jsem, co budu dělat. Byl to v mnoha ohledech nový začátek. Chtěla jsem se vrátit k práci s lidmi, kde to bude mít smysl, kde uvidím výsledky. O učení jsem přemýšlela už předtím, ale klíčovým rozhodovacím momentem bylo, že jsem objevila, že existuje Učitel naživo. Přišlo mi, že to je přesně ta cesta, kterou bych chtěla jít, ač bylo od začátku zřejmé, že to bude ta obtížnější a delší cesta k pedagogickému minimu. Brala jsem to ale jako seberozvoj - že na konci ze mě nebude jen lepší učitelka, ale třeba i lepší člověk. 

Jsem ve druhém ročníku, v červnu tohoto roku bych měla končit studium. Už teď ale začínám vymýšlet, jak zůstat s Učitelem naživo v kontaktu i dál. Od září 2022 učím angličtinu na poloviční úvazek na Střední škole umělecko-průmyslové v Ústí nad Orlicí a zároveň chodím ještě na praxe na Gymnázium Jana Nerudy v Praze, kde se učím učit základy společenských věd.

Co ti, v kontextu přípravy na učitelské povolání, dává možnost spolupráce s tzv. provázejícími učitelkami?

Když srovnám své zkušenosti, moje první provázející učitelka, na praxi na základní škole, mi pomohla rozvinout se v didaktických metodách, získat sebevědomí před třídou, naučit se komunikovat s dětmi a plánovat přípravy. Hlavní přidanou hodnotou pak byly společné reflexe. Teď jsem na jiném typu školy a mám i úplně jinou provázející učitelku. Získávám hlavně obsahové znalosti, protože na rozdíl od angličtiny jsem sociologii nebo psychologii nevystudovala. Učím se, jak se neztratit v moři obsahu a informací, které s sebou základy společenských věd nesou.

Bez provázejících učitelek bych, myslím, zůstala ve fázi nevědomé nekompetence. Zatímco teď jsem se posunula do fáze vědomé nekompetence a mám ještě spoustu let své dovednosti vypilovat. Dělala bych to s nejlepším vědomím a svědomím, ale úroveň by byla úplně jiná, i když bych si myslela, že to dělám skvěle.

Jak ses dostala k přípravě české verze knihy Sex je vtipný slovo?

Než jsem se dostala k učení a než jsem se přestěhovala do Prahy, tak jsme s přáteli založili družstevní nakladatelství. Je nás hrstka nadšenců, kteří se ve svém volném čase snaží rozvíjet českou bibliodiverzitu, přinášet knihy, které nám chybí a které pravděpodobně nevydá nikdo jiný. S návrhy na knihy přicházíme všichni, pak je potřeba ostatní přesvědčit pádnými argumenty. Sex je vtipný slovo byla naši čtvrtou publikací a bylo to vykročení mimo námi dosud probádaný terén - po zaměření na (feministickou a environmentální) ekononomii. Postupně se z nás všech stávali rodiče a to člověku přerovná priority. S tímhle návrhem přišla naše brněnská družstevnice Lenka, která má z nás všech nejstarší děti. Nejdřív jsme měli trochu obavy z kroku do neznáma, ale Lenčiny argumenty nás nakonec přesvědčily a jsme rádi, že se kniha povedla. 

Kniha je určená nejen rodičům a vyučujícím, co chtějí s dětmi mluvit o sexu a sexualitě, ale také mladému čtenářstu. Jak jsi k překladu přistupovala, aby byla kniha srozumitelná právě pro děti. 

Nutno říct, že na překladu knihy pracuje nejen překladatelka, ale taky redaktorka a korektorka. Vedly jsme v téhle tripartitě dlouhé debaty o tom, co bude pro naši cílovku (mladší školní děti). Vyptávaly jsme se na všechny strany, radily se v překladatelských komunitách, stejně jako u předešlých knih jsme se dostaly až do bodu, kdy jsme ten text už nechtěly ani vidět. A ve finále jsme se obrátily i na organizaci Nesehnutí, která zajistila, že je český překlad maximálně inkluzivní, protože i tom celá kniha je. 

Narazila jsi na nějaký překladatelský oříšek?

Nejvíc zabrat nám dalo asi slovo “crush” v názvu kapitoly Crushes, Love and Relationships. V angličtině to slovo znamená spíše nevyjádřenou platonickou lásku. Crush můžete mít na spolužáka, ale i na někoho, koho vůbec neznáte. Navíc v momentě, kdy s daným člověkem začnete chodit, už to crush není. Byla jsem překladatelsky v koncích. Tou dobou jsem učila na praxi v 8. třídě a bylo mi povoleno s žáky tuhle potíž konzultovat. Koukali na mě jako na blázna - vždyť oni prý normálně říkají crush, co chci jako překládat? Jenže nepřeložit to prostě nešlo. Nakonec se kapitola jmenuje Zamilovanost, láska a vztahy,  jako nejlepší z neideálních variant. Všechen význam a nuance prostě z jednoho jazyka do druhého převést nejdou. 

Kniha je vítaným zdrojem informací pro výuku sexualní výchovy, chybí tobě, jako začínající učitelce, nějaký metodický materiál? Kde se při přípravě výuky inspiruješ? Máš nějaké tipy na publikace (nejen) pro vyučující, které by se podle tebe měly přeložit do češtiny?

Já mám naopak pocit, že materiálů je tolik, že je nemůžu nikdy stihnout přečíst! Učím angličtinu a základy společenských věd, takže internet je pro mně nekonečnou studnou inspirace, jen se v něm neztratit. Díky znalosti angličtiny mám poměrně velkou výhodu, že jsem schopna zdroje rychle vyhodnotit, případně nějakým způsobem převést do češtiny. Vzhledem k tomu, že působím na střední škole, bych ráda něco na způsob knihy Sex je vtipný slovo pro starší publikum. Naštěstí Cory Silverberg, autor knihy, loni vydal třetí pokračování z trilogie, která cílí právě na puberťáky a je pro tuhle skupinu mnohem relevantnější. Jasně, že teenageři čerpají inspirace z internetu a mají jich mnohem víc než my. Aktuálně jednáme o koupi práv na český překlad, snad to klapne. Dosavadní spolupráce s ním byla skvělá!