V krizi bylo potřeba se sjednotit, aby ve výsledku nebyl chaos a výuka a komunikace pro děti a rodiče neznamenaly další zbytečnou zátěž.
Gymnázium Thomase Manna v Praze patří mezi tréninkové školy Učitele naživo. Vyzpovídali jsme Michaelu Šédovou, která je provázející učitelkou v programu Učitel naživo a Zuzanu Svobodovu, ředitelku Gymnázia, o tom, jak jejich škola zvládla přechod na online výuku, co se z tohoto období naučily ony a co by si rády zachovaly do budoucna.
Jak vaše škola zvládla přechod do výuky na dálku? Probíhalo to hladce nebo byly nějaké překážky, které jste museli překonat?
Míša: Za mě naprosto hladce: ve středu byly uzavřeny školy, ve čtvrtek nás paní ředitelka svolala do sborovny (někteří byli již on-line), vysvětlila nám Google Meet, řešili jsme sdílené prezentace, problémy jednotlivých pedagogů s WiFi připojením doma, někdo si potřeboval půjčit školní notebook – k dispozici byl i náš trpělivý IT kolega. V pátek jsme si tento nový virtuální prostor zkoušeli mezi sebou, mezi některými žáky, ladili a zařizovali si prostor, ze kterého chceme vysílat… A v pondělí už jsme jeli tzv. naostro. S novým rozvrhem, s novými kulisami a s vizí, že je to jen na maximálně dva týdny…
Zuzka: Myslím, že to šlo skutečně hladce. Pro nás bylo velkou výhodou, že už jsme G-Suite měli, takže bylo na co navázat. Rodiče našich žáků také byli ochotni pomoci a vybavit děti potřebnou technikou. To je něco, co je v řadě běžných škol skutečně sci-fi. Já jsem věděla, že můžu zcela vážně napsat do e-mailu větu typu: „Milí rodiče, vybavte vaše děti potřebnou technikou…“ a nezpůsobím tím nikomu stres a újmu. To v řadě škol vůbec nešlo a museli hledat různé cesty pro různě vybavené a nevybavené děti. Já jsem si tady moc uvědomila, že učitelé skutečně chtějí učit a hledají cesty, jak to dělat. Nebylo vlastně vůbec téma, jestli to takto budeme dělat nebo nebudeme, řešili jsme „jenom” technické a praktické otázky, vzájemnou podporu, tréninková spojení a podobně.
Jakou roli v tom procesu hrála podpora vedení vaší školy?
Míša: Bez podpory vedení a celého know-how si to neumím představit. Nenutilo nás skočit do hluboké neznámé vody bez plavacího kruhu a rukávků, dostali jsme návod, jak s pomůckami tzv. plavat. Mám srovnání se školou, kam chodí mé dvě dcery – vedení nechalo on-line výuku na jednotlivých učitelích – řada z nich měla samozřejmě obavu a „neskočila”, úkoly zadávali sporadicky na Bakalářích nebo vůbec. Učitelé ztratili kontakt se svými žáky. U nás byl hned od počátku nastaven jednotný systém a režim, který snad pomohl rodičům a žákům ty těžké chvíle překlenout.
Zuzka: Myslím si, že v tuto chvíli musí jít volnost a demokracie malinko stranou a musí se zvolit jednotný systém pro všechny. I když má možná někdo radši jinou platformu, tak je potřeba se sjednotit, jinak by byl ve výsledku hrozný chaos a pro rodiče a děti by výuka a komunikace znamenaly další zbytečnou zátěž. Nelze to tedy nechat koncepčně na učitelích, je potřeba stanovit základ, pak už samozřejmě má každý potřebnou volnost, ale základ musí být pevně daný. V krizi není čas na dlouhé diskuze a vyhodnocování. Myslím si, že je potřeba ošetřit největší obavy učitelů, nabídnout maximální možnou podporu, ale trvat na svém. :-) U nás byla také velká výhoda v tom, že všechno se mohlo nejdříve vyzkoušet na gymnáziu a pak postupně přenášet do nižšího stupně, tj. do základní školy, gymnázium bylo ze začátku vždy o pár dní dopředu.
Míšo, kdybyste chtěla ostatním učitelkám a učitelům předat něco z toho, co jste se během posledního období naučila, co by to bylo?
Míša: Naučila jsem se toho spoustu a ještě mám určitě před sebou dlouhou cestu, bez této pokory by to ani nešlo. Změnila jsem styl výuky, připravovala jsem se jako čerstvý absolvent VŠ.
Chtěla jsem eliminovat frontální výuku, aby žáci před monitory nespali, vybírala jsem to nejpodstatnější, vymýšlela jsem úkoly, které by je opravdu zaujaly, vytvářela jsem sdílené prezentace a dokumenty, které jim zůstanou (jsou k dispozici nemocným), sami do nich vpisovali, doplňovali. Víc, než kdy jindy jsem akcentovala práci ve dvojicích a skupinkách. Uvědomovala jsem si, jak moc spolu žáci potřebují komunikovat. Skvěle a rychle se organizovali na WhatsApp, Discordu aj., výsledky a reflexe jsme si sdělovali opět společně na G-Meet. Tím se mi jen potvrdilo, že pokud je mobil ve výuce použit funkčně, je pomocníkem.
Zároveň jsem přehodnotila jídlo ve výuce. Nejrůznější pochutiny u počítačů v on-line výuce navozovaly pohodu a zmírňovaly případný stres, který i tak byl všude kolem nás.
Zavedla jsem zpětnovazební formuláře, podle nich jsem reagovala na potřeby žáků.
Nic nenahradí přímý kontakt s žáky, on-line výuka může sklouznout k odosobnění, proto jsem každou hodinu začínala tím, že jsem pozdravila každého žáka zvlášť, ptala jsem se jich, jak se mají, co jim udělalo radost, pokud byl před obrazovkou domácí mazlíček, přivítala jsem ji jeho.
Je něco z toho, co v průběhu krize fungovalo a rády byste to udržely i do budoucna?
Míša: Jednoznačně rozvaha nad tím, jaké dovednosti a kompetence chceme posilovat, co je v učivu podstatné, co posouvá žáky i nás. Je na čase odhodit balast, který žákům do života nic nedá, nic u nich nerozvíjí.
Rozhodně chci zachovat prostředí Google Classroom, je přehlednější pro mě i pro žáky, nemusím neustále běhat ke kopírce, žáci mají v kalendáři nastavené odevzdání úkolu, dokumenty jim zůstávají. Skvěle můžeme komunikovat, pokud něco není jasné, píšu zpětnou vazbu, žáci efektivně opravují chyby a dopisují, co jim chybí. Vlastně se již k papírům (čtenářské listy, slohové práce, pracovní listy…) nevrátím. :-)
Myslím, že jsem se naučila dávat víc zodpovědnosti žákům, nehrotit, pokud úkol neodevzdali v termínu, učení je opravdu na dětech, já jim chci pomáhat, vést je, ukazovat.
Velký smysl jsem viděla i v tom, že jsem jim nedávala špatné známky – pouze zpětné vazby, na čem mají zapracovat, co mají dotáhnout do konce, doladit atd., časem se dopracovali téměř všichni ke skvělým výsledkům.
Najednou nebyly známky motivací, žáci se učili sami pro sebe. Byli z toho zaskočeni, ptali se, proč mají známku s váhou nejnižší (systém Bakaláři umožňuje rozlišit např. náročnost testu, práce...atd. tím, že učitel nastaví váhu známky v rozmezí 1–10, takto je následně vypočítán průměr a výsledná známka), ale myslím, že brzy pochopili nastavený princip.
Zuzka: Za mě je to rozhodně vzájemná podpora. To mi skutečně přišlo úžasné, když jsem viděla, jak si učitelé vzájemně pomáhají, společně trénují a nastavují. Najednou nebyl problém sdílet a učit se od sebe navzájem, viděla jsem obrovskou ochotu se navzájem podpořit a pomoci si.
Určitě by bylo dobré udržet si to dobré z celého procesu digitalizace, někdy je možná takový webinář efektivnější než hodina ve třídě. Bylo by fajn najít v příštím školním roce rovnováhu mezi offline a online.
Jak školu na dálku a netradiční režim zvládají vaši žáci?
Míša: Mám od studentů rozličné zpětné vazby, někomu se takto pracuje lépe, našel si systém, nemá za celou dobu, na rozdíl od prezenční výuky, jediný zameškaný den, pokud se fyzicky necítí dobře, je v posteli a poslouchá, co se v hodině děje. Kdo nemá vnitřní motivaci, nechá se rozptýlit jinými aktivitami, které ho svádějí (filmy, hry atd.), k on-line výuce se připojí vlastně jen formálně.
Jakým způsobem přistupujete k žákům, kteří nemají doma ideální podmínky – musejí se dělit se sourozenci nebo rodiči o jeden počítač anebo počítač k dispozici vůbec nemají?
Zuzka: To je právě to, co naše škola tolik řešit nemusí, vlastně vůbec. Námi zvolený systém funguje na PC, notebooku, tabletu i mobilu a na všech operačních systémech. Takže nebyl žádný zásadní problém. Vím, že v jiných školách je to horší. Myslím si, že ale stačí přemýšlet: Co to je vlastně cloud? – Úložiště, kde je všechno pohromadě. Jak to tedy vyřeším, když dítě nemůže mít cloud? – Vytisknu mu to a dám to do jedné přehledné složky, kterou přehledně popíšu. Online testy se vyhodnocují samy, co dělat, když dítě nemá k tomu přístup? – Dodám ve zvláštní složce řešení, připíšu instrukce…. atd.
Digitální technologie nejsou nic zázračného, jenom dělají některou naši práci trochu za nás a jednodušeji. Systém do nich ale stejně vkládá člověk. Rozházený cloud je stejně nepoužitelný jako rozházené papíry. U nás ve škole jsme toto ale vůbec řešit nemuseli.
Míšo, vy jste provázející učitelkou našich dvou studentek. Co myslíte, že ta aktuální zkušenost přinesla jim? Jak se vám v průběhu jiného režimu pracovalo?
Míša: Moje studentky se naladily na distanční vlnu naprosto okamžitě, nic nebyl problém, všechny jsme braly vzniklou situaci jako výzvu. Dál jsme se společně připravovaly na výuku, reflektovaly, vyhodnocovaly a dávaly si tipy. Studentkám se podařilo zrealizovat besedu se seniorkou (v předmětu OSZ jsme se věnovali vývojové psychologii), kterou hodnotili žáci velmi pozitivně. Ve dvou třídách proběhl velký projekt – vznik politických stran a uskupení, předvolební kampaň v on-line prostředí, a dokonce i fundovaná beseda, které se zúčastnili téměř všichni žáci naší školy (cca 200 osob). Vůbec nevadilo, že jsme v různých částech republiky – žáci, studentky i provázející učitelka.
Pomohlo vám osobně to, že jste zapojená do programu Učitel naživo? Přináší to benefity škole?
Míša: Zapojení do programu Učitel naživo bylo pro mě pedagogickým restartem, dostala jsem infuzi s energií, nápady a podněty. Uplynulý rok mě donutil podívat se na školu a vše s ní spojené jiným úhlem pohledu, vystoupit z rutiny, do které máme asi mnozí tendenci padnout. I ve zvláštní korona-době bylo zapojení studentek velmi osvěžující. Po čase se dostavovala únava z on-line vysílání, učit i 20 hodin týdně před monitorem je velmi vyčerpávající. Se studentkami jsme se vzájemně podporovaly, nastavovaly hodiny, hodnotily a zvažovaly, co by žákům pomohlo situaci zvládnout. Jedna ze studentek vypracovala tabulku témat, která chceme žákům nabídnout.
Zuzka: Program vnímám jako velmi přínosný pro celou školu, nutí nás víc přemýšlet o tom, co děláme, co chceme budoucím učitelům předat. Oni kladou otázky, sledují dění ve škole, a to svým způsobem posouvá i celou tréninkovou školu.
Michaela Šédová
Učím na osmiletém gymnáziu Thomase Manna v Praze 8 český jazyk a literaturu a občansko-společenské základy. Ráda učím na obou stupních, každá věková skupina je něčím jiným specifická, vyžaduje malinko jiný přístup. Jedno mají ale společné: jsou jako lakmusové papírky, reagují na náladu učitele, dávají podněty, inspirují a učitele nenechají tzv. usnout na vavřínech. A to je důvodem, proč ráda učím – svou profesi vnímám jako vzájemné obohacování se a formování.
Zuzana Svobodová
Celý profesní život se pohybuji ve školství, posledních sedm let působím jako ředitelka Základní školy německo-českého porozumění a Gymnázia Thomase Manna, zároveň se odborně věnuji tématu školského managementu na PedF UK, publikuji v tématu řízení škol a obecně jsem optimistka a věřím v potenciál českého školství a schopnosti jeho ředitelů a učitelů.