Na začátku jsem byla hodně nejistá

Katka B., studentka výcviku Učitel naživo

V rámci praxe učí na Gymnáziu Evolution Jižní Město občanskou výchovu a základy společenských věd.

"Byla jsem redaktorka nadšená z práce s texty. Pak se mi narodily děti. Jak rostly, rostla i moje chuť jít učit, mít svou vlastní třídu, opustit bezpečné a známé prostředí práce s texty, knihami a běžnou a opakující se agendou kancelářské každodennosti, posunout se někam dál. S vlastními dětmi přišly i otázky, které jsem dřív neřešila - co se mají ve škole děti naučit kromě obsahu učiva a co jsou ty nejdůležitější kompetence dobrého učitele? Vím to? Mám to? Začít učit s tím vším, co dnes vím, a s nároky, které na sebe mám - je to vůbec možné? Bylo mi jasné, že bez praxe a podpory to nepůjde."​​​​​​​


Čemu ses věnovala předtím, než jsi šla do výcviku?

Vystudovala jsem český jazyk a literaturu a estetiku na Filozofické fakultě v Brně. Pokračovala jsem jako doktorandka, učila jsem vysokoškoláky a přitom pracovala jako redaktorka v novinách.

Co pro tebe byla hlavní motivace?

Vždycky jsem chtěla učit, ale tak nějak jsem se k opravdovému učení jednoduše nedostala. Učení v mém životě předběhly jiné výzvy - práce v novinách, na radnici, narození mých tří dětí... V Učiteli naživo jsem proto, že nechci učit jen tak nějak, ale chci učit nejlíp, jak to jde, a je mi jasné, že nejlepším učitelem se člověk nestane ze dne na den, že k tomu vede dlouhá cesta a že je to spousta práce. Tento svůj celoživotní proces jsem chtěla zahájit učením se od těch nejlepších, proto jsem v Učiteli naživo.

Jaké hodnoty výcviku jsou pro tebe nejdůležitější?

Nejvíc si cením důsledného zaměření se při učení na dítě, na to, jaké má to, co v hodinách dělám, skutečné dopady na žáky. Je to pro mě zcela nový pohled, který mi ale dává velký smysl. Další důležitou hodnotou výcviku je pro mě být součástí komunity podobně smýšlejících lidí, se kterými se můžu radit, kterými se můžu inspirovat, se kterými společně můžu dělat něco pro celkovou proměnu českého školství. Učitelství je obor, ve kterém se toho v tuto chvíli opravdu hodně děje, vyloupává se, ukazuje se, co je to nejdůležitější a já jsem ráda, že u této proměny můžu být v první linii.

Jak se ti pracovalo s dětmi na začátku výcviku a jak se ti s nimi pracuje teď? Vnímáš na sobě nějaký posun?

Na začátku jsem byla hodně nejistá. Pokud děti nereagovaly podle toho, jak jsem si to představovala, panikařila jsem. Dnes je mi jasné, že je to tak správně, že se tomu musím já přizpůsobit. To se učím a docela mi to jde a navíc je to daleko zábavnější. :)

Baví tě učení? Co ti učení dává?

Baví mě pozorovat děti, jejich reakce, připravovat pro ně prostředí, ve kterém si na ty podstatné věci mohou přijít samy. Radost mám z jejich radosti, když na něco přijdou, když se jim něco povede.