Pepíku, máš za tři –⁠⁠⁠⁠⁠ Jitka Michnová mluvila v Radiu Prostor o smyslu známek

Se zpětnou vazbou jsme myslím obecně na štíru skoro všichni. Jen málokdo ji umí dávat, a pokud je negativní, jen málokdo přijímat. Domnívám se, že to začíná už ve školách tím typem zpětné vazby, kterou je klasifikace. O známkách a slovním hodnocení si budeme povídat s pedagožkou a didaktičkou pedagogického programu Učitel naživo Jitkou Michnovou.

Je stres některých dětí z vysvědčení zprávou o nevhodnosti známek, nebo spíš o kvalitě jejich vztahu s rodiči? Nebo je to dokonce zpráva hlavně o rodičích a jejich nezvládnutých mindrácích?
Nedokážu posoudit, jak je to u toho kterého dítěte. Problém může být jak u učitele, rodičů, tak u prarodičů, ale klidně to může být i dítětem, pokud samo na sebe klade nepřiměřené nároky. Hodně záleží nejenom na tom, co se používá, ale také jak se s tím pracuje.

Kolik škol v Česku dává přednost slovnímu hodnocení?
Tohle opravdu nevím. Všimla jsem si ale, že ochota ke slovnímu hodnocení je mnohem větší na prvním stupni než na druhém, a rozumím i tomu, proč to tak je. Nejmenší děti velmi často vnímají jedničky jako to, jestli je paní učitelka má ráda. Vím, že celá řada škol si dělá šetření ve svém regionu a že ve snaze hodnotit jinak než známkami neuspěje, protože si to veřejnost nepřeje. A když už známkovat musím, má smysl hledat způsoby, jak i s tou známkou zacházet aspoň trošku formativně.

Zbytek rozhovoru, který Jitka Michnová poskytla reportérce Radia Prostor Tereze Šimůnkové, si můžete přečíst nebo poslechnout přímo na webu rádia.