Nepozorný Viktor

Autor: Jakub Hankiewicz

S Viktorem jsem se setkal, když nastoupil do 7. třídy. Později jsem se dozvěděl, že v předchozím ročníku dostával pravidelně poznámky a rodiče museli tu a tam do školy kvůli kázeňským problémům.

Během prvních společných hodin češtiny Viktor neustále mluvil a upoutával pozornost spolužáků a spolužaček. Moje snahy utišit ho fungovaly sotva na několik vteřin. Po nich začal jednou házet spolužačce nafukovací balón, jindy zase vyprávět spolužákovi průběh nedělního výletu.

Navzdory mému dojmu, že v hodinách nedával ani chvíli pozor, mi Viktor na konci týdne odevzdal vcelku dobře (byť ledabyle) vypracovaný úkol se zajímavými postřehy. Když jsem ho o den později viděl probíhat na chodbě z jedné hodiny na druhou, zastavil jsem ho a ocenil jsem ho za odevzdaný úkol, ve kterém se mi líbily některé jeho závěry z hodin. Viktor na mě chvíli koukal. V hravých očích jsem viděl, že informaci zpracovává. Sám jsem jeho pohledu nerozuměl, ale tušil jsem, že se odehrálo něco důležitého. Trvalo to pár vteřin, pak mi řekl „dík“ a běžel dál na hodinu.

Od příští hodiny přestalo Viktorovo vyrušování. Byl to první krok na delší cestě. Během ní se mu podařilo mobilizovat v sobě přirozenou touhu poznávat věci, kterou dosud ve škole neuměl efektivně uplatnit. 

Za několik dalších týdnů zaznívaly z jeho lavice výkřiky jako: „Počkej, takže to mám správně?” „Jóóó!“ „Já to chápu, to se dost divím.“ Nebo: „Hele, já myslel, že je to hrozně těžký, ale ono to docela jde.“ 

V průběhu jara jsem už na poradách od kolegů poslouchal, že se Viktor proměnil, a do konce školního roku se stal společenským i akademickým tahounem třídy, který pomáhal ostatním s učivem, když něco neuměli.

Ne vždycky má ocenění – tím spíše nepromyšlené a spontánní, řečené ve spěchu na chodbě – tak okamžitý účinek. Zdá se mi ale, že to, které jsem dal Viktorovi, byl signál, že ho beru. A to bylo možná něco, co potřeboval, aby začal školu využívat jako prostor pro učení a rozvíjení se.

Zázrak nebo dobrá práce učitele?

Existují studie, které ukazují, že oceňování, tím spíše nepromyšlené a spontánní, má na učení nulový, až negativní dopad. Zde ale nešlo pouze o zpětnou vazbu na práci. Ocenění zde bylo v první řadě signálem, že učitel žáka přijímá a bere navzdory jeho problémům s kázní a co podpořilo vnímání školy jako prostoru pro rozvoj a učení.

O Zázracích ve třídě

V Učiteli naživo věříme, že dobrý učitel má moc měnit životy dětí k lepšímu. Proto dlouhodobě upozorňujeme na to, že práce učitelů je pro budoucnost naší země klíčová a usilujeme o to, aby učitelé měli co nejkvalitnější vzdělání a co nejvíce podpory pro svou práci.

Prostřednictvím tohoto projektu, podpořeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Výzvy Na učitelích záleží, chceme ocenit a podpořit všechny učitele a učitelky.

Chcete nám svůj příběh poslat e-mailem nebo nám něco vzkázat? Pište na adresu marketing@ucitelnazivo.cz. Děkujeme!