Moc jsem se toho nenaučila
Autor: Alexis Katakalidis
Nastoupil jsem na jednu střední školu na pozici učitele jazyků . Měl jsem v každé třídě vždy jednu hodinu angličtiny. Někdo by řekl, že se za jednu hodinu týdně nedá ani moc stihnout, ale já si nekladl malé cíle. Rozhodl jsem se, že spolu budeme hodně a hezky mluvit, že se naučíme diskutovat o zajímavých a vážných tématech.
Když jsem přišel, překvapilo mě, že navzdory tomu, že to byl poslední ročník, někteří žáci nebyli vůbec připraveni se navzájem poslouchat. A měl jsem dojem, že se ani moc nechtějí učit.
Musel jsem si je nějak získat. A musel jsem je získat i pro tu společnou diskuzi. Ve třídě jsem nastavil dvě důležitá pravidla, na kterých jsem trval. Prvním pravidlem bylo, že vždy mluví pouze jeden člověk. To bylo někdy nepříjemné i mně. Vždy, když promluvil někdo jiný, tak jsem poprosil studenta, který hovořil, aby svou řeč přerušil, a počkali jsme, než tam nastane ticho, a vrátili se zpátky. Tak jsem to udělal klidně dvacetkrát za hodinu. Pokaždé, když bylo třeba.
Druhé pravidlo spočívalo v tom, že svým spolužákům nabízíme podporu tím, že se na ně díváme, když mluví. Nekoukáme se po zdech nebo do sešitů, protože když to někdo dělá, nabydeme dojmu, že říkáme něco nezajímavého a ostatní tím nudíme. Studenti na mě ale vyrukovali s tím, že nechtějí, aby se na ně někdo díval, když mluví. A další říkali: „Nechceme se dívat na ty lidi, kteří mluví. Nás třeba ani nezajímá to, co říkají.”
Nebylo snadné si toto pravidlo prosadit. Snažil jsem se partnerským způsobem studentům vysvětlit, proč to děláme. Opakovaně jsem vysvětloval , že si musíme zvyknout stát si za tím, co říkáme. Že lidé se nás budou ptát, proč si to myslíme, že se na nás přitom budou dívat a že nás to bude znejisťovat. Vysvětloval jsem, že naše hodiny jsou tréninkem. Také jsem říkal, že jde o jednoduchý způsob, jak nabídnout podporu. Že je to něco, co si zasloužíme a zaslouží si to i spolužáci.
Postupně jsem vnímal, jak pravidla začínají fungovat. Jak se ve třídě, která byla v tomto ohledu poněkud vzpurná, začínají postupně soustředit jeden na druhého a nepřerušují se.
Na konci roku jsem si sbíral zpětné vazby. A to byl moment, kdy mi moje učitelská práce udělala velikou radost.
Jeden z chlapců, který patřil mezi ty živější a ty, kteří během hodiny hovořili, mi s vážnou tváří řekl krásnou věc: „Pane profesore, uvědomil jsem si, že za celé čtyři roky , co jsem tady na škole, jsme si takhle nenaslouchali. Nevěděl jsem, že mí spolužáci mají takhle zajímavý a dobrý názory.”
V jedné z psaných zpětných vazeb jsem pak četl: „V angličtině jsem se toho příliš mnoho nenaučila,” což mě samozřejmě mrzelo, ovšem tato studentka už skutečně velmi dobře anglicky uměla, „ale odnáším si jednu zásadní věc, a to je, jak je důležité druhým pozorně naslouchat a respektovat je.
Zázrak nebo dobrá práce učitele?
Učitel nemůže být nikdy zcela zodpovědný za to, co se žáci naučí. Jak se říká, koně můžeme dovést k prameni, ale napít se musí sám. Vyučující je ovšem zodpovědný za vytvoření dobrého prostředí pro učení. Jednou z nejsilnějších zbraní učitele v oblasti vytváření prostředí pro učení, je práce s návyky. Např. když si student bere v hodině slovo, musí hovořit tak, aby to bylo pro ostatní poutavé, čili mluvím nahlas, udržuji oční kontakt, navazuji na myšlenky ostatních (oproti tomu, co někdy z hodin známe, mluvím potichu, koukám do země atd.). Nebo např. když někdo jiný mluví, já poslouchám a dívám se mu do očí. Na začátku je to časová investice, která se ovšem učiteli velmi vyplatí.
O Zázracích ve třídě
V Učiteli naživo věříme, že dobrý učitel má moc měnit životy dětí k lepšímu. Proto dlouhodobě upozorňujeme na to, že práce učitelů je pro budoucnost naší země klíčová a usilujeme o to, aby učitelé měli co nejkvalitnější vzdělání a co nejvíce podpory pro svou práci.
Prostřednictvím tohoto projektu, podpořeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Výzvy Na učitelích záleží, chceme ocenit a podpořit všechny učitele a učitelky.
Zažili jste i vy někdy ve škole podobnou situaci, reakci či jakýkoliv krok učitele, který vám významně ovlivnil život k lepšímu? Co jste zažili a jak vám to prospělo?
Podělte se s námi o svůj příběh.
Chcete nám svůj příběh poslat e-mailem nebo nám něco vzkázat? Pište na adresu marketing@ucitelnazivo.cz. Děkujeme!