Karolína Letochová pro Řízení školy: Ředitel školy jako pedagogický lídr: co nám říkají data a co změní nový kompetenční rámec?

18. 5. 2026 (publikace 1. 9. 2026, Řízení školy)

Pohled na data ukazuje, že klíčem k úspěšné škole a kvalitnímu učení všech dětí je, aby ředitel školy byl pedagogickým lídrem, nikoli správcem budovy a administrativy. Jak jsou na tom čeští ředitelé, co nám říkají data a co se musí změnit, aby mohl být první český kompetenční rámec ředitele ve školách naplněn?

Několik dekád výzkumu ukazuje, že osoba ředitele školy je zásadní. To, jakého má žák ředitele, patří mezi nejsilnější prediktory jeho výsledků vzdělávání. Není proto překvapivé, že se výzkum intenzivně zabýval otázkou, co by ředitel školy měl dělat, aby to vedlo k nejlepšímu učení žáků. Závěry dosavadního výzkumu naznačují, že jsou aspekty, na nichž příliš nezáleží – například jako prakticky nevýznamná se jeví volba konkrétního manažerského stylu (demokratické, participativní nebo transformační řízení). Co ale hraje rozhodující roli je to, zda je ředitel školy pedagogickým lídrem, tedy zda je středobodem jeho práce kvalita učení všech žáků, nikoli administrativa a provoz. To v praxi znamená zaměřit se na kvalitu výuky ve škole, profesní rozvoj a motivaci pedagogů a tvorbu sdílené vize a kultury školy jako učící se organizace. Na zásadní význam těchto činností poukazují studie sledující faktory, které ovlivňují výsledky vzdělávání, i výzkumy zkoumající práci ředitelů úspěšných škol.

Čeští ředitelé chtějí být pedagogičtí lídři

V českém prostředí sice zatím obdobný výzkum k dispozici nemáme, přesto i zde existují studie, které na význam pedagogického leadershipu poukazují. Například podle tematické zprávy ČŠI patří pedagogické vedení školy mezi znaky úspěšných škol; zahrnuje mimo jiné roli ředitele jako někoho, kdo „formuje vizi školy zaměřenou na kvalitu výuky a učení, pro niž postupně získává další pedagogy ochotné pracovat na jejím naplňování“. Význam pedagogického leadershipu navíc pociťují i ti, kteří jsou vedení škol nejblíže: ředitelé a ředitelky. Ve výzkumu STEM a Učitel naživo z minulého roku uvedlo přes 95 % respondentů z řad ředitelů a ředitelek, že považuje za důležité, aby ředitel školy inicioval tvorbu vize školy a realizoval ji, zajišťoval zlepšování kvality výuky ve škole, podporoval sledování a vyhodnocování dopadu výuky na žáky nebo zajišťoval podporu v oblasti nových forem výuky. To svědčí o tom, že ředitelé a ředitelky vnímají pedagogický leadership jako zásadní pro dosažení cíle své práce: aby se všechny děti učily naplno, s radostí a s rovnými šancemi.

Navzdory tomu, že zahraniční i český výzkum poukazuje na zásadní význam pedagogického leadershipu, z dostupných dat vidíme, že v českém systému zůstává role ředitele jako pedagogického lídra upozaděná. Například studie VŠE z roku 2024 zjistila, že čeští ředitelé a české ředitelky mateřských a základních škol věnují pedagogickému vedení pouze 23 % času. Pro srovnání: v nejúspěšnějších vzdělávacích systémech je to 50 % až 80 %. Také výsledky mezinárodního šetření TALIS ukazují, že čeští ředitelé se z hlediska času věnovaného pedagogickému leadershipu řadí až do druhé poloviny zemí OECD. Navíc i ředitelé a ředitelky uvádějí, že by se pedagogickému leadershipu rádi věnovali více. Ve výše zmíněném výzkumu STEM a Učitel naživo uvedlo 82 % respondentů, že by chtělo více času věnovat metodickému vedení a motivaci učitelského sboru, 75 % vyhodnocování dopadu výuky na žáky a sledování jejich výsledků a 71 % strategickému plánování a realizaci vize školy.

Kompetenční rámec upevňuje vnímání ředitelů škol jako pedagogických lídrů

V souladu s těmito daty a závěry výzkumu vznikl minulý rok i historicky první národní Systém podpory a vedení ředitelů škol, který pojímá ředitele školy jako pedagogického lídra a zahrnuje soubor opatření majících za cíl ředitele podpořit po celou dobu jeho kariéry. Součástí tohoto systému a jeho základním kamenem je i nově vzniklý Kompetenční rámec ředitele školy (KRŘŠ), který ukotvuje důležitost pedagogického leadershipu v českých školách. KRŘŠ nahlíží na ředitele jako na někoho, kdo tvoří vizi školy zaměřenou na rozvoj žáků, řídí pedagogickou práci školy, tvoří učící se pedagogický tým a vyhodnocuje vzdělávací výsledky žáků. Jak upozorňuje výzkum organizace UNESCO, samotný rámec představuje důležitý krok; popis standardů ředitelské práce umožňuje mimo jiné efektivní podporu a profesní rozvoj ředitelů nebo lepší vymezení odpovědností za kvalitu vzdělávání v systému. Česko se tak zařazuje k více než polovině zemí OECD, které již mají standardy ředitelské práce prostřednictvím kompetenčního rámce popsány.

Dostupná data zároveň poukazují na některé podmínky nezbytné k tomu, aby pedagogický leadership, jak je popsán v KRŘŠ, mohli ředitelé a ředitelky ve svých školách skutečně uplatňovat. Odbřemenění od administrativních činností se jeví jako nejzávažnější z nich. Když měli v citovaném výzkumu STEM a Učitel naživo ředitelé uvést, jaké překážky pro výkon pedagogického leadershipu vnímají, 46 % z nich uvedlo administrativu, 25 % nedostatek času a 14 % byrokracii. Obdobně 93 % ředitelů uvedlo, že aby mohli pedagogicky vést učitele a učitelky, uvítali by snížení administrativní zátěže.

Co dál? Zbavme ředitele administrativní zátěže

Přetížení ředitelů operativními a administrativními úkoly není specificky českým problémem – jak uvádí zmiňovaná studie UNESCO, jedná se celosvětově o jednu z hlavních překážek pro výkon pedagogického leadershipu. I proto je možné se při hledání řešení opřít o poznatky zahraničního výzkumu a zkušeností. Výzkum OECD například poukazuje na možnost delegovat některé činnosti na učitele či střední management školy. Jak ale upozorňuje i česká studie, tato možnost je významně podmíněna velikostí školy. Je tak třeba hledat systémovější řešení. Jedním z nich může být zahraniční inspirace co se týče role zřizovatele; v řadě ze zahraničních systémů mají zřizovatelé kompetence zásadním způsobem snižovat nepedagogickou zátěž škol. Těmito možnostmi se již zabývá i český výzkum: studie VŠE například ukázala, že pokud by se školy na úrovni ORP organizačně sloučily pod jednoho zřizovatele a sdílely nepedagogické činnosti, uvolnilo by to ředitelům téměř třetinu jejich času. A ten by následně mohli věnovat právě pedagogickému vedení školy. Jako jedno z možných efektivních systémových řešení pro český systém se tak nabízí místní školská správa. Ta by společenstvím obcí umožňovala snížit nepedagogickou zátěž ředitelů a zároveň posílit jejich kompetence v oblasti pedagogického leadershipu např. skrz metodické vedení nebo prostor pro spolupráci mezi školami.

Můžeme tak věřit, že stejně jako se nový KRŘŠ opírá o závěry výzkumu a dostupná data, budou tyto poznatky zohledněny také při vytváření podmínek pro to, aby mohl být tento kompetenční rámec v českých školách úspěšně naplňován. Tak, aby každý český ředitel a každá česká ředitelka mohli být pedagogickým leaderem a zajišťovat, že se všechny děti v jeho či její škole učí naplno.

Článek byl publikován v Řízení školy