Jak nahlížejí vzdělavatelé v Učiteli naživo na práci se žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí

Učitel naživo od září roku 2024 realizuje osmý běh svého kvalifikačního dvouletého studia pro budoucí učitele. Nově se v programu objevuje významný důraz na výuku opravdu všech žáků, včetně těch se sociálním znevýhodněním. Jak o této tematice přemýšlejí vzdělavatelé, kteří budou studenty programem provázet?

Odpovídají průvodci programu Blanka Pravdová, Alexis Katakalidis a Pavel Bobek. 

Kdo je žák se sociálním znevýhodněním?

Alexis
Já bych zde rád citoval projekt MŠMT - Podpora rovných příležitostí (více na edu.cz), který obecně charakterizuje žáky se sociálním znevýhodněním jako ty, kteří mají ve vzdělávání výrazné překážky v důsledku sociálních (nezdravotních) příčin. 

Autor studie Identifikace žáků se sociálním znevýhodněním v základní škole (Němec, 2023) dále říká, že z pohledu učitelů lze u žáků dlouhodobě pozorovat alespoň jeden z následujících jevů: nedostatečná podpora ve vzdělávání v domácím prostředí / nedostatečná znalost vyučovacího jazyka / nedostatečné zajištění finančních prostředků na hrazení nákladů spojených s účastí na vzdělávání / nedostatečné zajištění základních (fyzických nebo psychických) potřeb / absence spolupráce rodičů (opatrovatelů) o školu.

Konkrétně to ve škole může vypadat např. tak, že dítě chodí do školy nepřipravené, nemá kde se doma v klidu učit, nenosí domácí úkoly (často i proto, že rodiče si neví rady s tím, jak pomoci), má nízké aspirace - nevěří si, že by mohl např. usilovat o přijetí na výběrové školy, nebo že by mu mohla jít matematika. Sociální znevýhodnění se může projevit i tak, že žák často chybí a že se neúčastní školních akcí (mnohdy z finančních důvodů): různých škol v přírodě nebo výletů, které jsou důležité pro budování třídního kolektivu.

Jsem rád, že v České republice přibývá škol, které se žáky se sociálním znevýhodněním umí dobře pracovat.

Blanka
Alexis už to zmínil, ale přece jenom chci zdůraznit, že žáků, jichž se týká nedostatečná znalost vyučovacího jazyka, v České republice výrazně přibývá. Také je třeba uvažovat o tom, co všechno znamená “nedostatečné zajištění základních fyzických nebo psychických potřeb”. Obtížných životních situací, do nichž se žáci dostávají, je opravdu mnoho, a učitel by o nich měl mít alespoň základní povědomí.

Pavel
Za mě zbývá dodat, že dětí se sociálním znevýhodněním je na školách pravděpodobně daleko více, než bychom si chtěli připouštět. V Anglii, kde jsem v minulosti působil, se podle statistik jedná téměř o čtvrtinu všech žáků. Přitom tento údaj v tamním pojetí nezahrnuje většinu dětí s odlišným mateřským jazykem, které zde zmiňovala Blanka.

Tím chci říct, že ať počítáme jakkoli, pravděpodobnost, že se učitel během své praxe s nějakou formou sociálního znevýhodnění setká, hraničí s jistotou. Připravenost učitelů na tuto výzvu je jedním z klíčových faktorů pro budoucí úspěch (či neúspěch) českého vzdělávacího systému i naší země jako takové. Zatím však si nevedeme dobře: poslední ročník mezinárodního šetření PISA klade Českou republiku z hlediska zaostávání znevýhodněných žáků na poslední místa v Evropě. Podle České školní inspekce odpovídá odstup znevýhodněných dobrým třem letům školní docházky. 

Jakým způsobem budete budoucím učitelům přibližovat téma sociálního znevýhodnění?

Blanka
Učitel nebo učitelka nemohou umět všechno. Nejsou psychology, sociálními nebo speciálními pedagogy. Při výuce však zažívají stovky pedagogických situací, které mohou signalizovat, že se některým žákům nedaří právě proto, že jsou sociálně znevýhodněni. Chceme, aby náš studijní program pomohl studentům učitelství zvýšit citlivost pro identifikaci žáků se sociálním znevýhodněním. Chceme, aby se nebáli udělat onen důležitý první krok k pojmenování problému. Chceme, aby věděli, na koho se obrátit o pomoc jak v rámci školy, tak mimo ni. Proto v rámci studijního programu budeme spolupracovat s dalšími organizacemi, které se dětem či mladým lidem se sociálním znevýhodněním věnují, např. Člověk v tísni, SOFA nebo META.

Naši studenti budou praktikovat na běžných školách, kde se budou setkávat i s dětmi a mladými lidmi se sociálním znevýhodněním, budou spolupracovat s provázejícími učiteli a vysokoškolskými vyučujícími, kteří mají s tématem zkušenost. Budou své zkušenosti reflektovat v rámci individuálních průběžných úkolů, při výuce ve skupině i v jednotce praxe tak. Možná stojí za zmínku i to, že tím směřujeme k naplnění profesních kompetencí (především 2.2 a 5.2), které vymezuje Kompetenční rámce absolventa a absolventky učitelství (MŠMT, 2023, s. 19-20).

Naši studenti by v průběhu studia měli získat jistotu, že zvolí vhodné první kroky při řešení problému a že zvládnou vést výuku způsobem, která bude reagovat na potřeby všech žáků, i těch se sociálním znevýhodněním.

Co by se měli budoucí učitelé ve vašem programu naučit o práci s žáky se sociálním znevýhodněním?

Pavel
Naši studenti se budou učit nejen o této práci, zejména se ale naučí to, jak tuto práci dělat – a jak ji dělat efektivně. Tak, aby po dvou letech náš program opouštěl učitel, který umí maximalizovat pokrok každého žáka ve své třídě bez ohledu na jeho sociální příslušnost. Abychom toho docílili, zaměříme velkou část naší pozornosti na zprostředkování a osvojování toho, co by se dalo nazvat učitelským řemeslem. 

Tím myslíme všechny ty domnělé banality každodenního učitelského života: Koho a kdy vyvolat? Jak reagovat na neúplnou odpověď, jak na vykřikování? Kam si ve třídě stoupnout, jak se po místnosti pohybovat? Jak nastavit a udržet vysoká očekávání na kvalitu žákovských prací? Jak připravit a ohodnotit test? Jak předcházet kázeňským prohřeškům a co s nimi, když na ně dojde? Jak navazovat a udržovat vztahy se žáky? 

Bývají to právě žáci se znevýhodněním, kteří z kvalitně zvládnuté výuky těží nejvíce. Ať jsou to dobře strukturované hodiny, výuka očekávaného chování, předvídatelnost a spolehlivost pravidel, pomoc při budování návyků pro učení, kurikulum bohaté na znalosti nebo to, že si k nim jejich vyučující umí najít cestu – všechny tyto elementy pomáhají kompenzovat to, čeho se sociálně znevýhodněným doma nemusí dostávat. Zároveň se jedná o učitelské kvality, které v důsledku prospějí každému žákovi.

Blanka
Pavel hovoří o učitelském řemesle, tedy o osvědčené praxi, která funguje, je prověřena, reflektována a opakovaně využívána nejen u nás, ale i v zahraničí. Chtěla bych doplnit ještě jednu důležitou věc. Aby osvědčené postupy učiteli fungovaly, je důležité, aby byly v souladu s jeho postoji. Aby byl učitel přesvědčen o tom, že škola je pro každého žáka a že jeho úkolem je rozvíjet potenciál každého dítěte nebo mladého člověka, ať už pochází z jakéhokoliv prostředí. Výzkumy dokazují, že kvalitu učitelské práce i její dopad na výsledky žáků ovlivňuje právě učitelovo profesní sebepojetí. Tedy to, jak vnímá sebe v roli učitele, jak uvažuje o žácích, jaké je jeho pojetí školy i učitelské profese. Proto náš studijní program cílí už od přijímacího řízení na vědomé utváření profesního sebepojetí. A posuny, k nimž během dvou let studia dochází - a to jak v postojích studentů učitelství, tak v jejich profesních dovednostech -  jsou opravdu zásadní.

Proč je pro vás osobně důležité zabývat se výukou žáků se sociálním znevýhodněním?

Alexis
Když jsem učil v Londýně, měli jsme tam chlapce z nemajetné rodiny, který přišel do země ve 12 letech, neuměl ani slovo anglicky a v 18 letech ho přijali na studium fyziky na Imperial College, jedné z nejlepších univerzit na světě. Přál bych si, abychom umožňovali dětem naplnit svůj potenciál bez ohledu na to, z jakého prostředí přicházejí. Vím totiž, že ačkoli je to náročné, jde to. A když se daří takto s dětmi pracovat, přináší to takovou radost, jako myslím málokterá jiná práce.

Blanka
Patřím do generace Husákových dětí a v době, kdy jsem navštěvovala základní a střední školu, byla společenská situace hodně odlišná. Kdybych ale nahlížela na svou tehdejší životní situaci dnešní optikou, patřila bych mezi žáky se sociálním znevýhodněním. Poznamenalo to moje uvažování o škole, o vzdělávání. Považuji za velký dar, že jsem mohla vystudovat a uplatnit svůj potenciál. Myslím si, že takovou šanci by měl dostat každý mladý člověk. Učitel nebo učitelka, kteří jsou si vědomi toho, že se ve svých třídách setkávají s dětmi napříč sociálním spektrem, a dokáží s tím pracovat ve prospěch žáků, jsou pro ně nadějí na lepší život. Nejen pro ty se sociálním znevýhodněním. 

Pavel 
Člověk se stal dominantním druhem naší planety nikoli kvůli svým individuálním kvalitám, ale pro schopnost spolupracovat a fungovat v nějakém širším kolektivu. I proto mám za to, že bez sociální soudržnosti to jako společnost ani jako jednotlivci daleko nedotáhneme. Zejména ti z nás, kdo měli to štěstí se narodit do podporujícího a zabezpečeného prostředí, by to měli společnosti nějak vrátit. To je idealistická verze mé odpovědi.

Pokud se na to podívám střízlivěji – z užšího, ekonomizujícího pohledu – pak je zřejmé, že chceme-li být namísto montovny vzdělanostní ekonomikou, potřebujeme rozvinout každého žáka na maximum jeho potenciálu, možná dokonce i o kousek víc. Tak to dělají nejúspěšnější země; nám se to zatím nedaří tolik, jak by bylo potřeba. Už řadu let jasně vidíme, že zlomit nad částí obyvatel hůl a odsoudit je k živoření na okraji společnosti nás vychází mimořádně draho. Je načase to změnit.

Na jaké zážitky s těmito žáky vzpomínáte - ať už proto, že se vám něco podařilo, nebo že jste se na situaci hodně naučili?

Alexis
Vzpomínám na jednu svou třídu, kde se mi učilo velmi obtížně - měl jsem tam hodně žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí a také s odlišným mateřským jazykem. Děti závažně porušovaly třídní pravidla, jeden chlapec dokonce během hodiny sprostě nadával a pak bez dovolení vstal a odešel. Jiný chlapec na mě ve svém amoku hodil židli. Věděl jsem, že to nezvládnu bez podpory dalších kolegů, a proto jsem začal úzce spolupracovat se školním poradenským pracovištěm (byl jsem na škole, kde bylo velmi dobré), chodil jsem pro inspiraci na hospitace ke zkušenějším kolegům, oni chodili na náslechy ke mně a radili mi. Pracoval jsem na sobě a především jsem se snažil nastavit jasné normy, aby mé hodiny byly pro žáky přehledné - aby hodina začínala stejně, aby učivo bylo adekvátně náročné (ani lehké, ani příliš těžké) a abych konzistentně oceňoval dobrou práci a reagoval na prohřešky proti pravidlům. Trvalo mi to půl roku a se třídou jsme navázali dobré vztahy a začali se efektivně učit. Ani potom nechyběly problémy, ale už byly vzácnější.

Blanka
Pro mě byla obtížná situace, kdy jsem se na počátku milénia ve svých třídách začala setkávat s mladými lidmi, jejichž mateřským jazykem nebyla čeština. Podotýkám, že jsem češtinářka. Moje bezradnost měla řadu podob: od komunikace s rodiči, kteří hovořili pouze čínsky, až po hledání nových výukových metod pro žáky, kteří byli na vysoké kognitivní úrovni, ale pokud jde o komunikaci v češtině, připadali si, slovy jednoho z nich, jako “miminko na vysoké škole”. A to zásadně komplikovalo jejich vzdělávání ve všech předmětech. Toto profesní období posílilo moje přesvědčení o tom, že jako učitelka jsem tady pro každého žáka. I když to znamenalo hledání dosud neprobádaných cest. Měla jsem radost z každé další zvládnuté komunikační situace mých žáků, z česky psaného textu. Protože právě zvládnutí českého jazyka bylo pro žáky předpokladem pro to, aby mohli úspěšně pokračovat ve svém vzdělávání.

Pavel
Vzpomínám na rodiče, kteří mi jasně dali najevo, že právě školní docházka může jejich dítěti dopomoci k tomu, aby mělo lepší a úspěšnější život než oni sami. Vzpomínám na maminku, která mi děkovala za to, že díky mé výuce dělá její syn konečně pokroky v učení. Vzpomínám na mnoho dětí z nestabilního domácího prostředí, které našly ve škole ostrov jistoty, bezpečí a předvídatelnosti. 

Také vzpomínám na sebe v roli učitele – začátečníka, který z dobré vůle toleroval žákům menší přešlapy i větší nedostatky, aby si později uvědomil, že svou nedůsledností podkopával nejsem sám sebe, ale zejména budoucnost oněch žáků, zejména těch znevýhodněných.