Interview Plus s Martinem Kozlem: Rodiče jsou ochotní platit za vzdělání dětí. Ale společnost má podfinancované školy

9. září 2025, Český rozhlas - Interview Plus

Ministerstvo školství by v příštím roce mělo hospodařit s rozpočtem, který je o téměř 15 miliard nižší než letos. Podle Martina Kozla z organizace Učitel naživo přitom v resortu chybí trojnásobek této částky. „Vláda se zavázala vynakládat na školství minimálně tolik, co činí průměr OECD. Tedy okolo 320 miliard, takže chybí 44 miliard,“ vypočítává pro Český rozhlas Plus.

„Nějaká debata o rozpočtu asi patří ke každoročnímu vyjednávání. Problém je, že my se neustále hádáme o úplné základy a vedeme stále stejné debaty, což snižuje důvěru lidí pracujících ve školství,“ upozorňuje v pořadu Interview Plus.

Typickým příkladem je podle něj vládní závazek dostat platy učitelů na úroveň 130 procent průměrné mzdy. Samotný výpočet Kozel označuje za podraz na učitele a vláda navíc závazek ani nedodržuje.

„Věřili jsme, že nás z těch nekonečných debat vyvede to, když si do zákona dáme nějakou rozumnou hranici. A místo toho, abychom se o této věci přestali bavit a začali řešit, jak zvyšovat kvalitu, tak jsme se z toho nikdy nevymotali,“ kritizuje.

Všímá si také rozporu mezi tím, že zatímco školám chybí peníze, tak přibývá rodičů, kteří stále více řeší, jak probíhá vzdělání jejich dětí a neváhají do něj investovat:

„Přibývá soukromých škol a lidé jsou ochotní platit docela významné prostředky, aby svým dětem zajistili lepší budoucnost. Ale přesto jako společnost systematicky podinvestováváme školy. “

Nejlepší investice

O důležitosti vzdělání politici sice prý mluví, zatím se ale nepropracovali od slov k činům. „Už před lety jsme s Danielem Münichem spočítali, kolik by zemi přineslo zlepšení výsledků dětí v mezinárodních srovnáních třeba jen o pět procent. Lepší investici na burze těžko uděláte,“ zdůrazňuje Kozel.

Vedle toho zmiňuje i sociální přínos vzdělání pro stále více rozdělenou společnost. Základní škola je totiž poslední institucí, kde se lidé potkávají napříč sociálními bublinami. Existuje i řada příkladů států, které do vzdělávání investovaly z pocitu ohrožení.

„Singapur či Finsko si řekly, že když vedle sebe mají nějaké velké nebezpečí, tak musí vsadit na dvě věci: silnou armádu a vzdělanou společnost, která dokáže generovat dostatečné bohatství a inovace, aby země odolala agresi,“ upozorňuje.

Za problém českého školství považuje vysokou míru decentralizace, kdy na školy mají velký vliv tisíce malých zřizovatelů s často odlišnou politickou orientací a bez odborných kompetencí pro vedení školy či výběr kvalitního ředitele.

Kozel zde vidí i potenciál k úsporám, protože velké množství malých škol je neefektivní z hlediska nákladů, kdy každý musí zajišťovat například účetnictví, úklid a podobně. Řešením může být podpora sdružování do společenství obcí, které budou o školy společně pečovat.

Veřejné peníze dnes putují i do soukromých škol, které vybírají školné. Kozel navrhuje přenastavit financování, aby soukromé školy poskytovaly veřejnou službu, podobně jako některé železniční tratě obsluhují soukromí dopravci.

„Druhá varianta je nechat soukromé soukromým a nevkládat do toho veřejné prostředky,“ dodává.

Původní text si můžete přečíst a rozhovor poslechnout na webu Českého rozhlasu Plus