Daniel Pražák: Jak Singapur vychovává své učitele

Učitel základní školy a finalista Global Teacher Prize Czech Republic 2022 Daniel Pražák se letos na jaře vydal do Singapuru, aby zblízka poznal jeden z nejvýkonnějších vzdělávacích systémů světa. Zajímalo ho, jak si tato malá ostrovní země vychovává své učitele – od prvního výběru až po jejich kariérní růst.

V článku se dočtete:

• jak vypadá výběr a příprava budoucích učitelů a učitelek v Singapuru,
• jakým způsobem stát podporuje profesní růst učitelů, 
• nebo jak funguje kariérní systém singapurských učitelů, který nabízí tři rovnocenné dráhy.

S mojí sestrou Ellen jsme oba učitelé a rádi cestujeme. A když už cestujeme, rádi také hledáme inspirace ze zahraničních škol.  Když jsme zjistili, že máme jarní studijní volno oba stejně, rozhodli jsme se navštívit jeden z nejopěvovanějších vzdělávacích systému na světě, Singapur.

O Singapuru už jste asi slyšeli. Ostrovní stát v jihovýchodní Asii, který se pyšní skvělou ekonomikou, pravidelně se umisťuje vysoko v mezinárodních srovnáních vzdělávacích systémů a kromě toho má už taky 60 let u moci jednu stranu, stále platný trest smrti a mimo jiné zákon, podle kterého je možné trestat kritiku vlády. 

Jeho vzdělávací systém je silně centralizovaný, kritizovaný za brzké rozřazování žáků do jednotlivých studijních drah (od něj nakonec Singapur opustil a hledá nové formy), ale také v mnohém obdivovaný. Popisuje ho Lucy Crehan ve své knize Chytrozemě a my jsme se rozhodli dozvědět se o něm víc, přímo v Singapuru.

Od založení Singapuru bylo vzdělávání řazeno vysoko v prioritách - jednak jako prostředek konkurenceschopnosti státu, který nemá nic (i pitnou vodu nakupuje od sousední Malajsie) a o samostatnost zas tak moc nestál, jednak jako způsob, jak udržet národnostně a nábožensky diverzifikovanou společnost pohromadě. I proto má Singapur jako úřední jazyk angličtinu. 

Mnoho vzdělávacích systémů o sobě říká, že má ty nejlepší učitele na světě. Zajímalo nás, jak to je tady a co dělají pro to, aby takoví byli - jak je vybírají, jak je rozvíjí a především - jak je udrží v praxi. 

Singapur bere výběr a přípravu učitelů opravdu vážně. Zájemce nejprve pošle na pět až šest týdnů do běžné třídy; teprve pokud ředitel potvrdí, že se adept na učitelskou pozici hodí, smí pokračovat dál​. Pak nastupuje na National Institute of Education (NTE) při Nanyang Technological University - jediném místě, kde v Singapuru probíhá příprava učitelů. Tady je už ale jako zaměstnanec ministerstva školství: „Platíme je už během studia, proto nemáme nedostatek učitelů,“ vysvětlila nám Dr Lian Hui z oddělení mezinárodních vztahů Ministry of Education ​. 

Délka studia může být různá - od několikaměsíčního doplnění pedagogické kvalifikace k několikaletému bakalářskému titulu. V každém případě ale musí zvládnout nejméně deset týdnů řízené praxe, zakončené učitelskou zkouškou. Ta je natolik zásadní, že pokud při ní uchazeč neuspěje, nestane se učitelem, i kdyby měl výborné studijní výsledky. ​

Celé studium, které je drahé i na poměry Singapuru, platí stát a váže se k němu tříletý závazek: kdo by odešel dřív, vrací celou investici. I proto je velmi malé procento těch, kteří odcházejí v prvních třech letech praxe.

Po absolvování učitelské přípravy čekají na učitele dva roky statusu Beginning Teacher. Nováčkovi je přidělen mentor, má přímo ve svém rozvrhu konzultace a reflexe a pravidelně se setkává s Master Teachers (tedy těmi nejlepšími učiteli v dané oblasti); období vrcholí slavnostním Beginning Teacher Symposium, po kterém se nováček symbolicky stává Experienced Teacher.​

Důraz na celoživotní vzdělávání je zde vidět nejen v učitelské oblasti, ale na připomínku různých kurzů a možností rozvoje narazíte každou chvíli na ulici i v metru. Každý dospělý dostane 500 SGD kreditu SkillsFuture na kurz podle vlastního výběru. Učitelé jsou na tom ale o něco lépe: každý pedagog má ročně garantovaných 100 hodin profesního rozvoje a 700 singapurských dolarů na cokoliv, co jeho růst posune – klidně na iPad, kurz programování, výlet atd. Další bezplatné kurzy, metodickou podporu, modelové situace pro různé techniky a další, najde v digitálním portálu OPAL a může je studovat kdekoliv a kdykoliv. Pokud chce hlubší diskusi, přihlásí se do některé z mezizónových Network Learning Communities, kde se schází lidé stejného zájmu. A pokud chce platově růst (což chce v Singapuru skoro každý), musí se každoročně rozvíjet a setkávat s ostatními.

V terénu přebírají klíčovou roli Master Teachers z Academy of Singapore Teachers. Mdm Low Leng a Ms Teh Wan nám popsaly, jak funguje podpora škol: přijedou do školy, s kolegy naplánují hodinu, někdy odučí klíčových dvacet minut, jindy celou lekci, a pak vedou detailní reflexi. Pokud škola potřebuje, zůstanou klidně celý trimestr​. Část Master Teachers sídlí na ministerstvu a rotuje mezi školami, část je usazena přímo ve škole a ovlivňuje celý klastr ​škol. Učitelům zároveň odlehčuje armáda Allied Educators – administrativní pracovníci, speciální pedagogové nebo koordinátoři kroužků; jejich nástup byl podle slov Dr Lian Hui ve škole okamžitě poznat.

Zhruba po třech letech praxe přijde povinné rozhodnutí, kterou z trojice rovnocenných kariérních drah se učitelé chtějí vydat. Teaching Track umožní zůstat ve třídě a růst přes Senior a Lead Teacher až k titulu Master Teacher; Leadership Track vede od předmětového šéfa přes zástupce ředitele až k řediteli a později klidně k funkci ředitele odboru na ministerstvu; Specialist Track nabízí roli kurikulárního či výzkumného specialisty a často i stipendium na magisterské či doktorské studium ​. 

Dráhy jsou prostupné – přestoupit je možné, kdykoli se učiteli změní vášeň a ředitel to podpoří. Naopak systém oceňuje, pokud se učitel několik let podílí na tvorbě kurikula a pak naopak, pokud někdo ze Specialist Track nastoupí do školy, aby ověřil to, co pro školy vytváří. Důležité je, že platová křivka je ve všech větvích totožná: „Principal nevydělává víc než Master Teacher na stejné úrovni,“ zdůrazňuje Dr Lian Hui ​z Ministry of Education. Díky tomu nejsou učitelé finančně motivováni opustit výuku ve prospěch vedení nebo práce na kurikulu. Stát navíc vyplácí retenční bonusy po pěti, deseti a patnácti letech služby, takže fluktuace zůstává jen kolem tří procent ročně​.

Celý singapurský systém stojí na jasném centralizovaném řízení, koordinovaném Ministry of Education. To má pod sebou jak přípravu učitelů na National Institute of Education, tak Academy of Singapore Teachers, starající se o další rozvoj, a samozřejmě také jednotlivé školy, sdružené do klastrů v několika zónách, do kterých je Singapur rozdělen.

Školy i ministerstvo spolupracují denně, takže potřeby z praxe se okamžitě promítají do přípravy nových učitelů. „Jako učitelka teď vím, že můžu růst, aniž bych musela opustit třídu,“ shrnula nám Mdm Low Leng, když se loučila s kolegy po další modelové hodině. 

Singapur tím ukazuje, že pokud stát opravdu chce špičkové pedagogy, musí je nejdřív podle přísných požadavků vybrat, pak systematicky rozvíjet a hlavně jim dát důvod zůstat, ať už ve třídě, v ředitelně nebo u psaní nového kurikula.

Autor textu: Daniel Pražák