Blanka Pravdová na ČT24 ke Dni učitelů

A nejen o tom, jak se proměňuje role učitelů teď už s Blankou Pravdovou, ředitelkou organizace Učitel naživo. 

Viděli jsme vítězku Zlatého Ámose Adélu Langerovou, která měla velkou podporu u svých žáků. Pozná se podle toho dobrý učitel, že ho mají žáci rádi? 

To zní jednoduše, ale za tím, že má žák učitele rád, se skrývá mnohem víc. A ten vztah založený na důvěře mezi učitelem a žákem je pro učitelství klíčové a je klíčová ta důvěra i proučení žáka, pro jeho výsledky. Takže taková soutěž, byť je to soutěž, já nejsem podporovatel soutěží, tak ukazuje především to, že žáci mají dobrý vztah ke svému učiteli, že mu důvěřují a že mu důvěřují natolik, že ho dokonce nominují do takové soutěže.

Jakým způsobem si učitelé můžou získat právě tu zmiňovanou důvěru u dětí? 

Je asi důležité, aby dítě, které přichází do školy, bylo přijímáno a bylo přijímáno takové, jaké je, ať je z jakéhokoliv prostředí, ať přichází s čímkoliv. A to je něco, co potřebuje zažívat každé dítě, aby se mohlo učit. Pokud není přijímáno, tak jeho mozek stávkuje a hledá obranné mechanismy. Takže mít dobrý vztah ke svém učiteli znamená mimo jiné, že učitel je učitelem pro každého žáka, že si je vědom toho, že je ve škole proto, aby rozvíjel úplně každé dítě. 

Vy jste říkala, že nemáte úplně ráda ty soutěže, jako je Zlatý Ámos. Nicméně můžeme je brát i jako jeden z ukazatelů, který nám právě i vzhledem třeba k oblíbenosti učitelů říká, které školy asi zřejmě mají kvalitní výuku. 

To nevím, jestli právě tato soutěž nebo jiné soutěže to mohou ukázat, ale určitě dělají jednu velkou a důležitou službu. Ony přitahují pozornost k učitelské profesi a ukazují přesně, jak říkáte, jak může vypadat dobrá práce, jak vypadá dobrý učitel, jaký má vztah se žáky a co vlastně znamená, když se mu ta jeho práce daří. To je důležité. 

Vy jste říkala přitáhnout pozornost k učitelské profesi. Je to důležité i vzhledem k tomu, že aktuálně chybí na českých školách minimálně šest tisíc pedagogů. 

Jednoznačně. Učitelů pořád není dost a rozhodně je důležité, aby lidé získávali povědomí o tom, co učitelská profese obnáší. Protože my všichni tu roli známe, ale známe ji z jiné strany. Známe ji z té lavice žákovské nebo studentské. A ta komplexita, náročnost té role, ale zároveň ta její obrovská smysluplnost, přitahuje lidi a já věřím, že se to bude v budoucnosti ještě měnit a zlepšovat. Protože řada lidí si uvědomuje třeba uprostřed své kariéry, že ta učitelská práce je něco, co by chtěli ještě vyzkoušet, byť už předtím třeba léta dělali jinou profesi, protože v tom vidí obrovský smysl.

A v naší organizaci máme takové motto, že o budoucnosti naší země se rozhoduje ve školách právě teď. Pominuli, že je dnes sobota, tak to je něco, co je hrozně důležité a co si mnozí lidé uvědomují. A já věřím, že to stále více bude přitahovat i lidi do profese, do učitelství.

Nemají učitelé v dnešní digitální době těžší postavení? Není teď těžší vůbec přitáhnout pozornost žáků, zaujmout je? 

To jednoznačně je. A před učiteli stojí obrovská výzva, opravdu globální výzva a tou je umělá inteligence. A je asi důležité říct, že s umělou inteligencí se zásadně proměňuje role učitele. Určitě neplatí to, že může umělá inteligence učitele nahradit. To zcela jistě ne. Ale učitel, který se nerozvíjí v oblasti umělé inteligence, který nevyužívá její nástroje, se ocitá v ohrožení, že mu ujede vlak. To doslovně, i se žáky.

Je důležité, aby učitelé pracovali při přípravě výuky s umělou inteligencí, aby ji využívali při samotné výuce nebo při svém profesním rozvoji. Umělá inteligence je může zbavit řady rutin a jim pak zbyde čas na to nejpodstatnější, na komunikaci se žáky a na právě to utváření vztahu důvěry, který pak pomáhá v tom, aby se děti a mladí lidé skutečně mohli učit. 

Podle vašich stránek čeští žáci chodí do školy nejméně rádi ze všech dětí v zemích sdružených v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Jak si to vysvětlujete? A můžou to změnit právě učitelé?

Je to v rukou učitelů a je to v rukou ředitelů škol. Jednoznačně na to, jak se děti cítí ve škole, mají vliv ředitelé, kteří se svými týmy spoluutvářejí vizi školy a stejně tak učitelé, kteří do té třídy přicházejí s tím, že mají nějaký cíl, že chtějí dětem pomoci v tom, aby se mohly rozvíjet. Pokud se necítím být učitelem každého žáka, může se stát, že pro některé žáky nejsem relevantní, že jejich svět nepropojuji s tím, co se děje ve škole. To je totiž jedna z největších výzev učitelské práce. Já musím stále být orientovaný v tom, čím žijí děti, které učím. A to je nárok, který je velmi výrazný v té učitelské profesi. 

To jsme se bavili o spokojenosti žáků. Ale co čeští učitelé? Jak ti jsou spokojeni na českých školách? 

Já jsem v takové bublině, kde se setkávám hodně s motivovanými učiteli, kteří chtějí v českém školství něco měnit, kteří jsou podpůrní, kteří spolupracují s kolegy. A vidím na nich, jak jsou to věci, které pomáhají. To sdílení zkušeností, sdílení toho, co se mi v profesi daří, nedaří. Nebo to, že mám svého mentora, že se účastním supervizí. To jsou všechno nějaké podpůrné nástroje, které pomáhají učiteli v té profesi vydržet.

Učitelství vyžaduje určitou stabilitu, vyžaduje odolnost.To všechno nejde bez toho, aniž bychom si sami jako učitelé nechali pomoct. 

Právě velkým tématem je aktuálně wellbeing na školách. Častěji se o něm mluví z hlediska žáků, ale jak to mají učitelé? Jak zajistit, aby se v té práci cítili dobře? 

Tak jedním z těch důležitých prvků je právě to, jaké má škola vedení. To znamená, pokud má učitel ředitele, který je otevřený inovacím, který svou školu vede skutečně jako pedagogický lídr, pak je velká pravděpodobnost, že jeho postavení ve škole, teď tedy myslím učitele, bude prostě o něco stabilnější a bude se v té škole cítit dobře. Takže ředitel jako pedagogický lídr, který rozumí svým učitelům, vidí kvalitu jejich práce, vidí místa, kde je potřeba se rozvíjet. To velmi podporuje wellbeing učitelů. No a ty věci, které už jsem zmínila, ty podpůrné, jako je supervize, mentoring, sdílení, učící se komunita školy, to všechno pomáhá.

A souvisí s tím asi i to, že polovina učitelů je přímo ohrožena syndromem vyhoření. Už se objevují i programy, které jim pomáhají takovým situacím předejít. Tak jak se tedy vyhnout vyhoření? A opět asi je to zase v rukou hlavně ředitelů. 

V učitelství je důležitá jedna věc. Ta profese nemá konce, dá se říct, a každý učitel by se měl naučit vytvářet si své vlastní hranice. Každý jsme jiný, každý tu míru odolnosti máme jinde a je velmi důležité, aby se učitelé naučili sami o sebe pečovat, nastavovat ty hranice mezi tím, kde je jejich práce, kde je jejich osobní život a zachovali si tak zdraví nejen tedy mentální, ale i jiné. To znamená, začít musí každý učitel u sebe. Přemýšlet o sobě a o tom svém působení v roli učitele.

Už jenom krátce, co byste pedagogům popřála k dnešnímu Dni učitelů? 

Já bych popřála hodně sil a přesvědčení o tom, že všechno se dá zvládnout. Právě pokud přemýšlíme o sobě jako o někom, kdo permanentně pracuje se změnou. Nesmí nás změny zaskakovat, nesmí nás vykolejovat. My jsme jako učitelé ti, kdo změnu zažívají každý den, kdo se každý den musí rozhodovat. A na to potřebujeme určitou míru stability, odolnosti.A tu musíme hledat právě v tom, že si dobře nastavíme své osobní hranice. Takže všechno nejlepší.

Hostem vysílání ČT24 byla Blanka Pravdová, ředitelka organizace Učitel naživo.

Jedná se o přepis vysílání ČT24 ze dne 28. března 2026